Use of the Argument per analogiam legis in the Jurisprudence of the Czech Courts
Czech original: Užití analogie legis v judikatuře českých soudů
The article deals with analogia legis as one of the means of judicial development of law. The sub¬ject of the analysis in the article is the definition of analogy as a methodological procedure and, in particular, the conditions of its use (issues related to the decision between the use of the argument per analogiam legis versus the argument a contrario). The article contains a theoretical and practical analysis dealing with the identification of areas in which the use of analogy in certain situations is generally inadmissible (substantive criminal law, the definition of competences and powers, the determination of taxes and fees). It also illustra¬tes, with examples of decisions from judicial practice, the courts’ efforts to find a more specific definition of the limits of the use of analogy and some practical problems (for example, the nature of the a fortiori argu¬ment and whether it is an argument of interpretation of the law or of judicial development of law, the prohi¬bition of analogy in the case of constitutional decisions, etc.). These questions are followed by an analysis of other limitations related to the use of analogy in specific cases, i.e., precisely the problem of the existen-ce of gaps in the law, their categorization, and the determination of which of the methods of judicial deve¬lopment of law can be applied to them and which cannot. Finally, the article deals with the examination of the condition of the appropriateness of the use of analogy in a particular case (the actual assessment of similarity, the selection of the comparable elements and the relevance of the purpose of the law).
Czech original: Článek pojednává o analogii legis jakožto o jednom z prostředků dotváření práva. Předmětem analýzy v článku je vymezení analogie jako metodologického postupu a dále pak zejména podmínek jejího užití (otázky související s rozhodováním mezi užitím argumentu per analogiam legis oproti argumentu a contrario). Článek obsahuje teoretickou i praktickou analýzu zabývající se vytyčením oblastí, v nichž je užití analogie v určitých situacích obecně nepřípustné (trestní právo hmotné, vymezení kompetencí a pravomocí, stanovení daní a poplatků). Na příkladech rozhodnutí ze soudní praxe pak ilustruje snahu soudů o nalezení konkrétnějšího vymezení hranic užití analogie a některé praktické problémy (například se jedná o povahu argumentu a fortiori a otázky, zda se jedná o argument interpretace práva či dotváření práva, soudy dovozený zákaz analogie v případě konstitutivních rozhodnutí apod.). Na tyto otázky navazuje rozbor dalších omezení vztahujících se k užití analogie v konkrétních případech, tedy přesně problematika existence mezer v zákoně, jejich kategorizace a určení, u kterých z nich lze aplikovat některý ze způsobů dotváření práva, a u kterých nikoli. Konečně se článek zabývá též přezkoumáním podmínky vhodnosti užití analogie v konkrétním případě (vlastním posouzením podobnosti, selekce porovnávaných prvků a relevantnosti účelu).