European Arrest Warrant in the Shadow of the Rule of Law Crisis: a House Built on Sand
Czech original: Evropský zatýkací rozkaz ve stínu krize právního státu: dům postavený na písku
Mutual trust between Member States is one of the fundamental principles of European integration. Over the last two decades, it has served as a cornerstone of cooperation not only in the internal market but also in criminal matters. However, trust between Member States has been in decline in recent years, and the European Arrest Warrant mechanism is a clear example of the problems that such a crisis brings. In its efforts to maintain the principle of mutual trust, the Court of Justice has faced criticism from various actors. The interpretation originating from Luxembourg has been challenged in particular by the German Federal Constitutional Court, which has applied its identity review in European Arrest Warrant cases. In the first part of the text, the authors present the principles of mutual trust and mutual recognition, their background and their subsequent transfer to the field of judicial cooperation in criminal matters. In the second part, they present the legal regulation of the grounds for refusal to surrender a requested person and a reflection on the hu¬man rights guarantees that this regulation contains (or rather does not contain). The case law of the Court of Justice is then analysed in five key judgments and one recent order, focusing on its gradual development. The authors contrast the EU’s view of the human rights aspects of the EAW mechanism with that of national courts. They conclude that the EAW needs to be reformed if it is to continue to function and fulfil its purpose.
Czech original: Mezi základní principy evropské integrace patří vzájemná důvěra mezi členskými státy. Ta tvoří úhelný kámen spolupráce nejen na vnitřním trhu, nýbrž v posledních dvou dekádách také ve věcech trestních. Důvěra mezi členskými státy však v posledních letech upadá a mechanismus evropského zatýkacího rozkazu je názorným příkladem toho, jaké problémy taková krize přináší. Soudní dvůr, ve snaze udržet princip vzájemné důvěry při životě, musí současně čelit kritice z různých stran. Interpretace znějící z Lucemburku narazila především u německého Spolkového ústavního soudu, který použil v případech evropského zatýkacího rozkazu přezkum ústavní identity. V první části textu autorky představují principy vzájemné důvěry a vzájemného uznávání, jejich východiska a následný přenos do oblasti justiční spolupráce v trestních věcech. V části druhé přibližují právní úpravu důvodů pro odmítnutí předání dožádané osoby a reflexi lidskoprávních záruk, kterou tato úprava obsahuje (či spíše neobsahuje). Následně analyzují judikaturu Soudního dvora v pěti klíčových rozsudcích a jednom recentním usnesení a poukazují na její postupný vývoj. Unijní pohled na lidskoprávní aspekty mechanismu EZR autorky konfrontují s pohledem vnitrostátních soudů. V závěru docházejí k tomu, že je nutné eurozatykač reformovat, pokud má i nadále fungovat a plnit svůj účel.