Knowledge in the Civil Law
Czech original: Vědění v občanském právu
Knowledge is an important juridical fact of civil law. In this article, I analyse some general issues associated with the role of knowledge in the civil law, especially in the Civil Code. Firstly, I introduce basic definition of the concept of knowledge; however, I also argue that the purpose of individual norms that tie legal consequences to knowledge (knowledge norms) can require different interpretation of this concept. Substantial differences in the understanding of the concept of knowledge usually cannot be inferred from differences in wording of various provisions of the Civil Code, as these dissimilarities result predominantly from attempted stylistic variation. Exception to this is the key dichotomy between positive (real) and nor¬mative (legally construed) knowledge which is consistently reflected in the text of the Civil Code. As a result of the anchoring of the general rule in § 4 subs. 2 CC, stating that knowledge should be assessed objective¬ly, norms based on normative knowledge outnumber norms based on real knowledge in the Czech law. Nevertheless, the purpose of a particular knowledge norm can justify disapplication of § 4 subs. 2 CC and strict association of legal consequences with positive knowledge. The article further deals with specific evidential problems arising from the necessity to produce proof of positive knowledge, with relevance of loss of knowledge (forgetting) and with the proposition that knowledge of a certain fact could be equated with the possession of the source of information concerning the fact in question.
Czech original: Vědění je významnou občanskoprávní skutečností. V tomto článku rozebírám některé obecné otázky, jež se pojí s rolí vědění v občanském právu, zejména v občanském zákoníku. Předně zavádím základní vymezení pojmu vědění, avšak současně argumentuji, že si smysl a účel jednotlivých norem navazujících právní následky na vědění (vědomostních norem) může žádat odlišnou interpretaci daného pojmu. Na obsahové rozdíly v chápání pojmu vědění zpravidla nelze usuzovat z odlišností ve formulaci ustanovení občanského zákoníku, jež povětšinou vyplývají jen ze snahy o stylistickou variaci. Výjimku zde tvoří klíčové rozlišení mezi pozitivním (skutečným) věděním a normativním (právně konstruovaným) věděním, jež je důsledně promítnuto i do textu občanského zákoníku. V důsledku zakotvení obecného pravidla o objektivizaci posuzovaní vědění do § 4 odst. 2 o. z. převažují v českém soukromém právu normy akcentující normativní vědění nad normami vycházejícími z vědění skutečného. Smysl a účel konkrétní vědomostní normy nicméně může vyžadovat vyloučení aplikace § 4 odst. 2 o. z. a důsledné sepětí právních následků toliko s pozitivním věděním. Článek dále pojednává o specifických důkazních obtížích, jež se pojí zejména s dokazováním pozitivního vědění, o právní relevanci ztráty znalosti (zapomnění) a o návrhu, že by vědění o určité právní skutečnosti mohla být postavena naroveň pouhá kontrola nad zdrojem informací o této skutečnosti.