The Efficiency of Human Rights and the Limits of Its Empirical Research
Czech original: Efektivita lidských práv a úskalí jejího empirického zkoumání
The article deals with the effectiveness of incorporating human rights into legal systems. It responds to Eric A. Posner, who, from short-term observation, questions the effectiveness of the outcomes of human rights treaties. At first, the text focuses on the need to change primarily social norms, as these represent stronger motivation for human behaviour than the law. The text further emphasizes the need for internali¬zation since social norms must comply with personal normative beliefs to maximize their effectiveness. It states that if we want to support the creation of social norms or creation or change by adopting a legal norm, it must be moderate, not in significant conflict with existing social norms. Overall, it is a long-term process. The article argues that the adoption of human rights treaties cannot immediately transform into social norms, let alone make the individual members of society internalize them to be truly effective. It claims that even if human rights treaties’ effectiveness could be empirically examined, it could not be concluded shortly after their adoption. Finally, the text points out the fundamental problems of empirical research in human rights that we should consider if we would like to build further arguments on its results.
Czech original: Článek pojednává o efektivitě zakotvení lidských práv v právních řádech. Reaguje na Erica A. Posnera, který s odkazem na empirické výzkumy vzešlé z krátkodobého pozorování zpochybňuje účinek lidskoprávních úmluv na reálné dodržování lidských práv. Text soustředí pozornost na to, že je potřeba, aby se změnily primárně sociální normy, které jsou silnější motivací pro lidské jednání než právo. Dále zdůrazňuje nutnost internalizace sociálních norem, jelikož pro maximalizaci jejich dodržování je důležité, aby byly v souladu s osobními hodnotovými přesvědčeními aktérů. Uvádí dále, že pokud chceme přijetím právní normy podpořit vznik či změnu sociálních norem, pak musí být umírněná, nikoliv ve velkém rozporu s existujícími sociálními normami. Celkově se tedy jedná o dlouhodobý proces. Článek argumentuje, že přijetím lidskoprávních úmluv nemůže dojít hned a bez dalšího k jejich přetvoření v sociální normy, natož k jejich zvnitřnění u jednotlivých členů společnosti. Obojí je však k maximalizaci efektivity potřeba. Argumentuje, že i kdyby bylo možné efektivitu lidskoprávních úmluv spolehlivě empiricky zkoumat, nelze o ní učinit závěry po krátké době od jejich přijetí. Uzavírá pak, že empirické zkoumání lidských práv se již ve svých základech potýká s problémy, které bychom měli brát v potaz, kdybychom na jeho výsledcích chtěli stavět další úvahy.