Methodological Attitudes to the analogia legis in the Context of Legal Regulation of Collation with Respect to an Inheritance Share
Czech original: Metodologické přístupy k analogii zákona v kontextu právní úpravy započtení na dědický podíl
Analogia legis shall be applied only if a juridical act does not explicitly regulate certain issue and if the gap in legislation is not intended for by the rational legislator. Its usage should be preceded by a pre¬cise and in-depth methodological analysis. Nevertheless, such an analysis is not always apparent in judicial decisions that take the application of the analogy into account. An example of such a decision is analysed in the second part of this paper. The analysed decision deals with the interpretation of Section 1664 of the Czech Civil Code that governs collation with respect to an inheritance share made by a court (without an order by the decedent). The Supreme Court concluded that the above-mentioned legal provision does not contain complex and self-executing rule. Thus, the Court had to use analogy. This paper criticises the argu-mentation of the Court, its authors find the argumentation quite poor and lay down the hypothesis that it does not correspond to any yet published opinions on the analogy. The main target of the paper is to find arguments for the conclusion that Section 1664 shall be construed as self-applicable. It focuses on this issue mainly from the teleological point of view which – in the eyes of authors – might have been underestimated by the Supreme Court.
Czech original: Příspěvek zprvu pojednává o analogii zákona jako o metodě, která by měla být aplikována tehdy, nereflektuje-li zákon výslovně určitou otázku a pokud zároveň takové nereflektování není zákonodárcovým záměrem. Jejímu použití by tak měla předcházet důkladná metodologická analýza. Taková analýza nicméně není vždy dostatečně patrná z rozhodnutí soudů, která užití analogii zvažují. Jedno z takových rozhodnutí je předmětem zvláštní části tohoto příspěvku. Analyzované rozhodnutí se týká výkladu § 1664 občanského zákoníku, který upravuje započtení na dědický podíl soudem. Nejvyšší soud v něm uzavřel, že zmíněné ustanovení neobsahuje komplexní a samostatně aplikovatelné pravidlo, a proto se musel uchýlit k analogii. Předkládaná stať podrobuje zmíněné rozhodnutí kritické reflexi. Hlavní cíl zvláštní části tohoto článku tkví v hledání argumentů pro závěr, že § 1664 samostatně aplikovatelné pravidlo obsahuje. Cesta k tomuto cíli se opírá především o teleologické úvahy, které byly dle mínění autorů tohoto příspěvku v dané věci ze strany Nejvyššího soudu podceněny.