The Problem of Genres of Professional Legal Literature
Czech original: Problém žánrů odborné právnické literatury
Literary genres are the subject of study of general literary theory and the so-called genology deals with them. It is a relatively large field with complex structure, because there is a lot of genre. They are usually based on the so-called triads. Professional literature tends to distinguish between literary types into two triads, namely classical: epic – lyrical – drama and neoclassical: prose – poetry – drama. The law has been called literature since it appears in written form and we should therefore classify it exactly. It is probably not surprising that professional legal literature is not described in general literary theory as a separate genre. Undoubtedly, however, it belongs to the genre of epics, or prose. I leave the aesthetic aspect aside, this is not the case in the professional literature, even though the legal texts in the period of ancient Greece and Rome did not resign to the aesthetic standard. Lawyers were then coined among the best stylists, alongside writers, playwrights and poets. They were aware of this and showed their affinity with the world of literature in their works. Who among today’s lawyers would think of quoting poems in support of their claim? For example, the verses of Homer’s Iliad were cited by the lawyer Massurius Sabinus as evidence for his theory of the market contract. Then there is the question of whether we should pay attention to the texts of legal norms when examining the genre of professional legal literature. Here I chose a negative opinion. I am based on the opi¬nion that the texts of legal norms are material, the object of legal literature, not its subject. As the subject of artistic prose is life as such, the subject of legal literature is the life of legal norms, i.e. their application to specific life situations. In the same way I look at court (and the other official) decisions as well. I analyse the individual subgenres in the article, as they separated from the unified concept of legal literature in ancient Rome and supplement the current border subgenres, which is popular legal literature.
Czech original: Literární žánry jsou předmětem zkoumání obecné literární teorie, zabývá se jimi tzv. genologie. Je to obor poměrně rozsáhlý a složitě strukturovaný, protože žánrů existuje v literatuře hodně. Obvykle vycházejí z tzv. triád. Odborná literatura se totiž přiklání k rozlišení literárních druhů na dvě triády, a to klasickou: epika – lyrika – drama, a neklasickou: próza – poezie – drama. Právo je, alespoň od té doby, co se vyskytuje v psané podobě, také literatura, a měli bychom se tedy pokusit o jeho žánrové zařazení. Není asi překvapivé, že odborná literatura – a tedy ani odborná právnická literatura – není v obecné literární teorii popisována jako samostatný žánr. Nepochybně však patří pod žánr epiky, případně prózy. Estetické hledisko ponechávám stranou, o to v odborné literatuře nejde, i když právní texty v období starověkého Řecka a Říma nerezignovaly na estetickou úroveň. Právníci bývali tehdy řazeni k nejlepším stylistům, vedle spisovatelů, dramatiků a básníků. Byli si toho vědomi a svou spřízněnost se světem literatury projevovali i ve svých dílech. Koho z dnešních právníků by napadlo citovat na podporu svého tvrzení báseň? Například verše Homérovy Iliady uváděl právník Massurius Sabinus jako důkaz pro svou teorii smlouvy trhové. Pak je ještě otázka, jestli máme při zkoumání žánrů odborné právnické literatury věnovat pozornost i samotným textům právních norem. Zvolil jsem negativní stanovisko. Vycházím z názoru, že texty právních norem jsou materiálem, předmětem právní literatury, nikoli jejím subjektem. Jako je předmětem umělecké prózy život jako takový, je předmětem právní literatury život právních norem, tj. jejich aplikace na konkrétní životní situace. A stejně tak se dívám na soudní (a jiná úřední) rozhodnutí. Rozebírám v článku jednotlivé podžánry, tak jak se vyčlenily z jednotného pojetí právní literatury už ve starověkém Římě, a doplňuji je o aktuální hraniční podžánr, jímž je populární právnická literatura.