Consortia ERIC and their Place in the System of EU Law
Czech original: Konsorcia ERIC a jejich místo v systému práva EU
The present article analyses the legal nature of European Research Infrastructure Consortia (ERICs) the creation of which was made possible by Council Regulation No 723/2009 enacted with a goal to speed up and simplify the establishment of research infrastructures with European elements. Based on the provisions of the Regulation, consortia have both legal personality and extensive legal capacity in all their Member States, moreover, they enjoy special rights in the taxation area and the area of public procurement which are indeed capable of simplifying their operation. However, they also have rather distinctive legal traits. Consortia are set up on the grounds of EU law but the EU is not their Member and is not obliged to financially contribute to their budget; they are set up upon the initiative from EU Member States, third States or intergovernmental organizations, nevertheless, they cannot be set up in the absence of a positive decision of the European Commission which also controls their operation; consortia are governed by EU law but, simultaneously, also by the law of their host State and Statute which each consortium has to adopt. On the whole, ERICs have a hybrid nature which, on one hand, can facilitate the establishment of consortia with European dimension (the existence of 21 consortia provides a testimony in this sense), on the other hand, it can trigger a range of legal questions even outside the disputes stemming from membership in consortia or their transactions.
Czech original: Článek rozebírá právní povahu konsorcií evropské výzkumné infrastruktury (ERIC), jejichž zřizování umožnilo nařízení Rady č. 723/2009 přijaté s cílem zrychlit a zjednodušit zřizování výzkumných infrastruktur s evropským prvkem. Konsorcia mají přímo na základě nařízení povahu právnických osob a velmi širokou způsobilost k právnímu jednání ve všech členských státech, navíc požívají zvláštní oprávnění v daňové oblasti a v oblasti zadávání veřejných zakázek, která jejich fungování mohou skutečně zjednodušovat. Na druhé straně v právní rovině vykazují řadu zvláštních rysů. Zřizují se na základě práva EU, ale EU není jejich členem ani se nemusí podílet na jejich financování, zřizují se z iniciativy členských a třetích států a případně mezivládních organizací, avšak jejich zřízení je podmíněno kladným rozhodnutím Evropské komise, která nad nimi též vykonává dozor. Jejich právní režim se řídí právem EU, avšak souběžně také právem hostitelského členského státu a stanovami, které každé konsorcium přijímá. Zvláštním způsobem je upravena i odpovědnost za jednání konsorcií. Jako celek je tak povaha konsorcií hybridní, což může přispívat k tomu, že usnadňují budování výzkumných infrastruktur s evropským prvkem (o čemž svědčí, že jich dnes existuje 21), na druhé straně to může generovat různé právní otázky, a to nejen v případě sporů vyplývajících z členství a právních vztahů ke konsorciím.