Reflections on the Current Concept of Public Subjective Rights as a Basis for Active Legitimacy in Administrative Judicial Review
Czech original: Zamyšlení nad stávajícím pojetím veřejných subjektivních práv jakožto základu aktivní žalobní legitimace v soudním řízení správním
This reflection deals with the scope of the concept of public subjective rights as the basis for active legitimacy in administrative judicial review. The starting point is an outline of the concept of public subjec¬tive law as it is known to our legal science since the time of § 2 of Act No. 36/1876 Ř. z., on the establishment of an administrative court and well-known articles by Hácha and Hoetzel. A comparison of this notion with the notions of intérêt digne de protection or schutzwürdiges Interesse (interest worthy of protection) with which the Swiss administrative judicial review operates concludes that a closer understanding of the notion of public subjective law is a matter of everyday judicial practice, not abstract theory. The interpretation therefore further focuses on the most interesting cases from current case law. The very core of the reflection is the question of whether it is possible to construct a public subjective right to initiate proceedings ex officio, as so far the case law has been largely opposed, although it is possible that it will be substantially changed. This gives rise to a dispute as to whether the addressee of a public administration may have a public sub¬jective right for the public administration to exercise administrative supervision in order to protect its legal sphere. The author concludes that in some contentious cases access to the administrative court should be extended, both for the good of the addressee of the public administration and for the good of the public administration itself in the interest of its cultivation.
Czech original: Tato úvaha se zabývá rozsahem pojetí veřejných subjektivních práv coby základu aktivní žalobní legitimace v soudním řízení správním. Výchozím bodem je nástin pojmu veřejného subjektivního práva tak, jak je naší právní vědě znám již od dob § 2 zákona č. 36/1876 Ř. z., o zřízení správního soudu a známých statí Háchy a Hoetzela. Ze srovnání tohoto pojmu s pojmy intérêt digne de protection nebo schutzwürdiges Interesse (zájem hodný ochrany), s nimiž operuje švýcarské správní soudnictví, vyvstává závěr, že bližší uchopení pojmu veřejného subjektivního práva je otázkou každodenní soudní praxe, nikoliv abstraktní teorie. Výklad se proto dále zaměřuje na nejzajímavější případy z aktuální judikatury. Vlastním jádrem zamyšlení je otázka, zda lze konstruovat veřejné subjektivní právo na zahájení řízení z moci úřední, neboť doposud se judikatura stavěla převážně proti, ačkoliv je možné, že dojde k její podstatné změně. Z toho vyvstává spor o to, zda může mít adresát veřejné správy veřejné subjektivní právo na to, aby byl veřejnou správou konán správní dozor za účelem ochrany jeho právní sféry. Autor dospívá k závěru, že v některých sporných případech by měl být přístup ke správnímu soudu rozšířen, a to jak pro dobro adresáta veřejné správy, tak pro dobro veřejné správy samotné v zájmu její kultivace.