Development of Interdisciplinary Collaboration in the Care of a Minor Child Proceedings
Czech original: Rozvoj interdisciplinární spolupráce v řízení ve věcech péče o nezletilé dítě
This article examines the role and potential of interdisciplinary collaboration in proceedings con¬cerning the care of a minor child under Czech procedural law. It analyses current models such as the Cochem model, family mediation, and collaborative law, assessing both their theoretical foundations and possible practical application in the Czech legal context. Although these methods are gaining traction, their implementa¬tion remains uneven and often depends on the initiative of individual judges, social workers, attorneys-at-law, or mediators. The article identifies key barriers to broader institutionalization, including the dual role of the Social and Legal Protection of Children Authority (OSPOD) as both guardian ad litem and public child wel¬fare authority, limited access to interdisciplinary training, and insufficient financial support for mediation. Special attention is given to procedural tools such as the “alternative court hearing” (jiný soudní rok), court social workers, and mandatory first meeting with a mediator. Rather than proposing comprehensive legislative reform, the article advocates for strengthening existing mechanisms, improving interdisciplinary education, and encouraging informal professional cooperation. While not a universal solution, interdisciplinary collaboration offers a promising framework for more effective, consensual, and child-centred decision-making.
Czech original: Tento článek se zabývá rolí a potenciálem interdisciplinární spolupráce v řízeních týkajících se péče o nezletilé dítě podle českého procesního práva. Analyzuje současné modely, jako je Cochemský model, rodinná mediace a collaborative law (právo spolupráce), a to jak z hlediska teoretického ukotvení, tak i možné praktické aplikace v českém právním kontextu. Přestože tyto metody získávají na významu, jejich využívání
je nadále nerovnoměrné a často závislé na osobní iniciativě jednotlivých soudců, pracovníků OSPOD, advokátů nebo mediátorů. Článek identifikuje klíčové překážky širší institucionální implementace – mimo jiné dvojí roli OSPOD jako kolizního opatrovníka a současně orgánu veřejné moci, omezený přístup ke vzdělávání v interdisciplinární spolupráci a nedostatečnou finanční podporu mediace. Zvláštní pozornost je věnována procesním nástrojům, jako je jiný soudní rok, pozice soudního sociálního pracovníka a povinné první setkání s mediátorem. Namísto plošné legislativní reformy článek navrhuje posílení stávajících mechanismů, zkvalitnění mezioborového vzdělávání a podporu neformální spolupráce mezi odborníky. Ačkoliv interdisciplinarita není univerzálním řešením, představuje perspektivní rámec pro efektivnější, konsensuální a na dítě orientované rozhodování.