The Role of Provocationes in Shaping the Concept of the Declaratory Action
Czech original: Význam provokací pro koncepci určovací žaloby
As a general instrument of legal protection, the declaratory action was adopted in Central Europe primarily during the 19th century. Doubts regarding the position of the declaratory action within the legal system were dispelled with the enactment of the German Code of Civil Procedure in 1877. Czech legal regulation – indirectly, through Austrian law – follows the German concept. The final form of the German model is the result of the development of declaratory instruments, which – partially – fulfilled the function of declaratory actions. The declaratory action was intended to replace the most important declaratory instrument: the so-called provocatio. This text therefore addresses the role of the provocationes in the adoption and forma¬tion of the German concept of declaratory action, which was later incorporated into Czech law. As a negative model, the provocationes influenced the development of the requirement of legal interest in the declaration and the urgency of such interest. However, it cannot be concluded that the subsidiarity of provocatio per se serves as a basis for viewing the declaratory action as a subsidiary instrument. The provocationes did not have a significant impact on the formulation of the subject matter of the declaration – which, under current Czech law, may only concern a legal relationship or a right. Nonetheless, it may support arguments in favor of expanding the subject matter of declaration.
Czech original: K přijetí určovací žaloby jako obecného nástroje ochrany došlo ve středoevropském prostoru převážně až v průběhu 19. století. Pochyby o místu určovací žaloby v právním řádu vymizely až s jejím uzákoněním
v celoněmecké procesní kodifikaci z roku 1877. Česká právní úprava – zprostředkovaně přes rakouské právo – na německou koncepci navazuje. Její podoba je přitom vyústěním vývoje určovacích nástrojů, jež do
té doby alespoň částečně zajišťovaly funkci určovací žaloby. Především šlo o provokační žaloby (zvané také provokace nebo vyzývací žaloby). Určovací žalobou měly být provokace nahrazeny. Text se proto věnuje otázce podílu provokací na přijetí a podobě – českou právní úpravou přejaté – německé koncepce určovací žaloby. Provokační žaloby ovlivnily jako negativní vzor zakotvení požadavku právního zájmu na určení a jeho naléhavosti. Naopak nelze dovozovat, že by subsidiarita provokací mohla sama o sobě sloužit jako argument pro závěr o subsidiaritě určovací žaloby. Přestože provokační žaloby neměly větší přínos pro volbu formulace předmětu určení, kterým podle aktuální právní úpravy může být jen právní poměr (respektive právo), lze jejich prostřednictvím podpořit snahy o jeho další rozšíření.