Servitude by Destination of the Owner: Two Conceptions of the Legal Institute
Czech original: Vlastníkova služebnost: dvě pojetí tohoto institutu
The concept of servitude by destination of the owner has been known in the Czech legal milieu for over a hundred years. The current legal framework of the Civil Code explicitly permits the establishment (and duration) of this type of servitude. Despite this, it remains doctrinally unknown. Specifically, how has the servitude by destination of the owner been influenced by the change in the understanding of property rights, or more precisely, limited real rights, following the recodification of private law? This study presents two theories of servitude by destination of the owner, which stem from two different conceptions of real rights: the theory of dormant servitude, which is based on the quantitative conception of property, or limited real rights, commonly upheld in Czech legal doctrine to date; and the theory of concurrence of titles, which is based on the qualitative conception of property, or limited real rights, which has found its application main¬ly among certain authors in the German and Swiss legal milieu. These different conceptions are not only doctrinal in nature but also carry practical implications. This study offers a detailed analysis of these two theories, emphasizing their differences, which extend to the ways in which they function, particularly in relation to their termination. Although this study provides arguments for both theories presented, based on the principles underlying the current regulation of real rights in the Civil Code, it leans towards the theory of concurrence of titles.
Czech original: Koncept vlastnické služebnosti je českému právnímu prostředí známý již přes sto let, ostatně současná právní úprava občanského zákoníku výslovně možnost zřízení (a trvání) vlastníkovy služebnosti dovoluje. I přes toto všechno je doktrinálně stále neznámá. Především jak byla vlastnická služebnost ovlivněna změnou pojímání vlastnického práva, respektive věcných práv po rekodifikaci soukromého práva? Tato studie přináší dvě teorie vlastníkovy služebnosti, které vychází ze dvou odlišných pojetí věcných práv: teorii spící služebnosti, která vychází z kvantitativního pojetí vlastnického práva, respektive věcných práv, která byla doposud v české právní doktríně zastávána těmi, kteří se tématem zabývali v odborné literatuře; a teorii souběhu titulů, která vychází z kvalitativního pojetí vlastnického práva, respektive věcných práv, která našla své uplatnění především u některých autorů v německém a švýcarském právním prostředí. Tato odlišná pojetí však nemají jen doktrinální povahu, ale jsou s nimi spojeny i praktické důsledky. Předkládaná studie nabízí podrobný rozbor těchto dvou teorií se zdůrazněním jejich rozdílů, které se přenáší do způsobů jejich fungování, především i do jejich zániku. Ačkoliv tato studie nabízí argumentaci pro obě představené teorie, na základě zásad, na kterých stojí současná úprava věcných práv v občanském zákoníku, se kloní k teorii souběhu titulů.