Three Advisory Opinions of International Tribunals as an Impetus for a new Interpretation of States’ Climate Obligations
Czech original: Trojice posudků mezinárodních tribunálů jako impuls k nové interpretaci klimatických závazků států
In 2025, ten years after the Paris Climate Agreement was signed, we have gained a fundamental interpretative impetus for the interpretation of climate law in the form of three advisory opinions – from the International Court of Justice, the Inter-American Court of Human Rights, and the International Tribunal for the Law of the Sea. At the time, the Paris Agreement, the legal basis for states’ responses to climate change, was the maximum possible compromise that could be achieved across countries with different situations, capacities, and interests. However, according to scientists, climate change is progressing faster than predicted, and averting its negative impacts requires stronger responses than those offered to date by implement¬ing climate conventions. The climate conventions are often assessed as weak in terms of their commitments and the absence of enforcement mechanisms. The three advisory opinions interpret the obligations of states in relation to addressing climate change and provide a new perspective on them in many ways. The article focuses on analysing the elements of the opinions that represent the most significant shift from previous interpretations. It emphasises understanding climate conventions as an organic part of the body of interna¬tional law. It explains the view of international tribunals on setting and pursuing climate targets, the concept of due diligence in this area, the climate obligations of states arising from human rights mechanisms, and the state responsibility for breaches of climate commitments.
Czech original: Letos, kdy uplynulo právě deset let od sjednání Pařížské klimatické dohody, jsme získali zásadní interpretační impuls pro výklad klimatického práva v podobě posudků Mezinárodního soudního dvora, Meziamerického soudu pro lidská práva a Mezinárodního soudu pro mořské právo. Pařížská dohoda, která tvoří hlavní mezinárodněprávní nástroj řešení klimatické změny, byla ve své době vnímána jako maximální možný
kompromis, dosažitelný napříč státy světa s odlišující se situací, kapacitami a zájmy. Klimatická změna však podle vědců postupuje oproti predikcím rychleji a odvrácení jejích negativních dopadů vyžaduje silnější odpovědi, než nabízí dosavadní implementace klimatických úmluv. Ty jsou často hodnoceny jako slabé konstrukcí svých závazků i absencí vymáhacích mechanismů. Trojice posudků vykládá povinnosti států ve vztahu k řešení klimatické změny a poskytuje na ně v mnoha směrech nový pohled. Článek se zaměřuje na rozbor těch obsahových prvků posudků, které přinášejí největší posun oproti dosavadní interpretaci. Zdůrazňuje chápání klimatických úmluv jako organické součásti korpusu mezinárodního práva a vysvětluje pohled mezinárodních tribunálů na stanovení klimatických cílů, koncept due diligence v této oblasti, lidskoprávní povinnosti států při řešení změny klimatu a odpovědnost států za porušení klimatických závazků.