The Hereditary Evil of Legal Facts
Czech original: Dědičné zlo právních skutečností
Since the 1950s, Czech civil law has been dominated by the Marxist interpretation of the theory of legal facts, which, following the historical-legal school, considers legal facts to be the legal causes of private legal consequences, i.e. the creation, modification or cessation of subjective rights and legal obligations. From the perspective of German and Austrian civil law, Savigny’s theory is a long-outdated concept, creating its own legal world, which is independent of the real world and which ultimately prevents the comprehension of private law regulation. In private law, there are principally two legal reasons: the statute and legal act. The statute, as a legal norm, prescribes legal consequences expressed in itself if the facts specified by the norm occur. Individual facts are thus in principle only factual conditions for legal consequences expressed in the statute, not “legal” causes (reasons) for the creation, modification or cessation of subjective rights and legal obligations. An exception is a legal act which is the legal cause of legal consequences if it creates an auton¬omous law. However, the legal consequences of a legal act must be guaranteed by statute. Therefore, the creation of private legal consequences always happens on the basis of the statute and is merely a process of objective subsumption of a certain factual basis under the statutory substance of the relevant legal norm. Therefore, the author suggests that Czech legal doctrine should reject the constructivist theory of legal facts and begin to explain the creation of legal consequences on the basis of a mere subsumption of the concrete under the abstract. In private law, legal consequences do not arise from facts, but from the statute (and from legal acts, or constitutive judgments, based on the statute).
Czech original: Česká civilistika je od 50. let minulého století ovládána marxistickým pojetím teorie právních skutečností, jež v návaznosti na historicko-právní školu považuje právní skutečnosti za právní důvody soukromoprávních následků, tedy vzniku, změny či zániku subjektivních práv a povinností. Z pohledu německé nebo rakouské civilistiky je přitom Savignyho teorie již dávno překonaným konceptem, vytvářejícím vlastní právní svět, který je nezávislý na skutečném světě a který v konečném důsledku brání pochopení smyslu soukromoprávní regulace. Právní důvody jsou v soukromém právu zásadně dva: zákon a právní jednání. Zákon jako právní norma stanoví v sobě vyjádřené právní následky, pokud nastane normou označený skutkový základ. Jednotlivé skutečnosti jsou proto převážně jenom skutkovými předpoklady v zákoně vyjádřených právních následků, ne „právními“ důvody vzniku, změny či zániku oprávnění a povinností. Výjimkou je právní jednání, jež je právním důvodem právních následků v případě, že je jeho prostřednictvím vytvářeno autonomní právo. Právní následky právního jednání ale musí být zaručeny zákonem. Vznik soukromoprávních následků se proto vždy odehrává na základě zákona a je jen procesem objektivní subsumpce určitého skutkového základu pod zákonnou skutkovou podstatu příslušné právní normy. Autor tedy navrhuje, aby česká nauka zavrhla konstruktivistickou teorii právních skutečností a začala utváření právních následků vysvětlovat na základě jednoduché subsumpce konkrétního pod abstraktní. Právní následky totiž v soukromém právu neplynou ze skutečností, ale ze zákona (a z právních jednání, případně konstitutivních rozhodnutí, na základě zákona).