In Search of a Regional Competition Law Model for the Association of Southeast Asian Nations (ASEAN)
Czech original: Hledání modelu regionálního soutěžního práva pro Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN)
The article considers the question of what model of regional competition law the Association of Southeast Asian Nations (ASEAN) should choose as a part of its economic integration and single market building. Current regional initiatives rely on a cooperation regime subsisting particularly in the development of strategic plans and non-binding guidelines. However, critics point out that a deeper integration cannot be achieved without a single competition regime, similar to that of the European Union (EU), at a regional level. The article considers that the creation of a supranational legal regime similar to that of the EU is not appropriate for ASEAN, given differences in their institutional and operational conditions. The paper considers potential alternative models, i.e., models based on harmonization, or on cooperation and concludes that ASEAN should choose its own, sui generis approach. It could rely mainly on the tools of the so-called negative integration, i.e., removing barriers to market access within ASEAN and ensuring a level playing field in this market, supplemented by possible positive integration in selected areas where it proves necessary in the future. The article concludes that the current model based on cooperation and prospective harmonization allows such integration and therefore seems more appropriate than the supranational model applied in the EU.
Czech original: Příspěvek se zabývá otázkou, jaký model regionálního soutěžního práva by v rámci své ekonomické integrace a budování jednotného trhu mělo zvolit Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN). Současné regionální iniciativy spoléhají na režim spolupráce v oblasti tvorby strategických plánů a nezávazných pokynů. Zaznívají však i hlasy, že hlubší integrace se bez jednotného soutěžního režimu na úrovni regionu, který je znám například z Evropské unie (EU), neobejde. Autorka má za to, že tvorba nadnárodního právního režimu obdobného modelu EU není s ohledem na odlišné institucionální a operativní podmínky pro ASEAN vhodná. Zvažuje alternativní modely spolupráce jako model harmonizace či spolupráce a uzavírá, že ASEAN by měl
zvolit svůj vlastní, sui generis přístup. Ten by mohl spoléhat zejména na nástroje tzv. negativní integrace, tedy odstraňování bariér v přístupu na trh v rámci ASEAN a zajištění rovných soutěžních podmínek na tomto trhu, doplněné o případnou pozitivní integraci ve vybraných oblastech, kde se to v budoucnu ukáže za nutné. Uzavírá, že současný model založený na spolupráci a výhledové harmonizaci takovou integraci umožňuje, a proto se jeví vhodnější než nadnárodní model aplikovaný v rámci EU.