Public Authorities’ Liability for Damages – to the Benefit of the Individual or Public Authority?
Czech original: Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci – ve prospěch jednotlivce nebo veřejné moci?
At the first glance, it might seem that maximising the exercise of public authorities’ liability for damages is an ideal condition in the current materially conceived legal state. However, this liability should not be understood merely as “one-directional”, in favour of compensating individuals harmed by the exercise of public authority, but also, to some extent, by protecting the state from disproportionate exercise of that liability. In foreign literature, the term “chilling effect” is sometimes used in this context, which describes the potentially paralysing effects of disproportionate liability. Thus the principle of proportionality seem to be inherent in Public authorities’ liability for damages. Proportionality can then serve as an argument for some reasonable restrictions on the right to compensation for damage caused by public authorities “for the benefit of the state”. On the other hand, it can also be a possible argument for a differentiated approach to different areas of public authorities’ liability, therefore hypothetically also opening the door to constructing new, yet otherwise rejected, types of liability – typically liability for damages caused by legislation.
Czech original: Na první pohled by se mohlo zdát, že ideálním stavem v podmínkách soudobého materiálního právního státu je maximalizace uplatňování odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci. Tuto odpovědnost ale zřejmě nelze chápat pouze „jednosměrně“ ve prospěch odškodňování jednotlivců poškozených výkonem veřejné moci, ale do jisté míry taktéž skrze ochranu státu před nepřiměřeným uplatňová ním této odpovědnosti. V zahraničí se v tomto kontextu někdy užívá pojem „mrazící efekt“ (chilling effect), který označuje potenciálně paralyzující účinky nepřiměřené odpovědnosti. Odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci tak může být vlastní určitá proporcionalita. Tato proporcionalita pak může být argumentem pro některá přiměřená omezení práva na náhradu škody při výkonu veřejné moci „ve prospěch“ státu. Na druhou stranu ale může taktéž být možným argumentem pro diferencovaný přístup k různým oblastem odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci, čímž se hypoteticky může také otevřít prostor pro konstrukci nových, dosud jinak odmítaných druhů odpovědnosti – typicky odpovědnosti za normotvorbu.