Constitutional Court and the Representation of the People: Abductive Interference
Czech original: Ústavní soud a reprezentace lidu: abduktivní interference
The will of the people expressed in elections legitimates the work of parliament, but the content of the laws does not necessarily match the will of the people since the parliament is not a perfect represen tation of the people. This gap can be filled by the lawapplying authority, which can gain information about the people from its authority’s own sources and add it into the law in the process of interpretation. This article argues that this is exactly what the Constitutional Court does. It enriches the laws by new information, and thus not only completes the law, but cocreates it. The sources of information to which the Court has access are of a dual nature. Firstly, the source are parties to the proceedings who express their personal preferences (related to their own lives). The adoption of laws in Parliament is mainly based on external preferences (about the lives of other people) or on a conglomerate of both. Personal preferences thus could be exogenous information brought to the legal order by the Court. Another source are judges of the Constitutional Court, who brings knowhow. However, the knowhow itself is not always enough. Sometimes the judge has to eventually work with other exogenous elements such as moral judgments, expectations or political ideologies to decide the case.
Czech original: Vůlí lidu vyjádřenou ve volbách je poskytnout parlamentu legitimitu k jeho činnosti, ovšem obsah zákonů už vůlí lidu být nemusí. Parlament není dokonalou reprezentací lidu, proto ani výsledky jeho činnosti – zákony – se s vůlí lidu neshodují. Tato mezera může být vyplněna v rámci interpretace, kdy orgán aplikující právo z vlastních zdrojů získá další informace o lidu a prostřednictvím výkladu o ně zákony doplní. Článek navrhuje hypotézu, že právě to dělá Ústavní soud, že obohacuje zákony o nové informace, a tedy nikoliv jen dotváří právo, ale spoluutváří ho. Zdroje informací, k nimž má soud přístup, jsou dvojího druhu. Zaprvé jde o účastníky řízení vyjadřující své osobní preference (týkající se jejich vlastního života). Přijímání zákonů v parlamentu se totiž odehrává především na základě preferencí vnějších (preferencí jednotlivce o životě jiných lidí), anebo na konglomerátu osobních a vnějších. Osobní preference zjištěné soudem jsou tak exogenním vnosem do práva. Dalším zdrojem je samotný soudce Ústavního soudu, který přináší know-how. Nicméně samotné know-how mu alespoň v některých případech postačovat nebude, proto musí pracovat i s dalšími exogenními prvky, jako jsou morální úsudky, předsudky, očekávání a politické ideologie.