Previously Expressed Wishes in Relation to the Concept of Law of Succession
Czech original: Dříve vyslovené přání ve vztahu ke koncepci práva dědického
The institute of previously expressed wishes (§ 36 of the Health Services Act of the Czech Republic) allows the patient to refuse future medical care for situations when he will be unable to express his will in future. Unlike in case of suicide, cooperation with another person is expected, but still, no active killing is allowed. The key element of previously expressed wishes is respect for the autonomy of the individual’s will – a principle that appears both in medical ethics and in the law of succession. We can find also other parallels with the law of succession, both concerning the subject concerned – the individual making a testament is often at the same time making his “previously expressed wishes” – and the terminology used, e. g. “wishes” can be related both to the law of succession and to the context of medicine. Considering that the law of succession is not by its nature limited only to property, we can assume that both dispositions with property and previously expressed wishes as acts mortis causa may follow similar approaches. Thus, these similarities can serve as a ground for interpretation and further argumentation (especially in that regard, that long time experience of law of succession can be to some extent useful for interpretation of previously expressed wishes, which are a much younger institute).
Czech original: Institut dříve vysloveného přání (§ 36 zákona o zdravotních službách) umožňuje pacientovi odmítnout budoucí lékařskou péči pro případy, že v daném okamžiku již sám nebude schopen svoji vůli projevit. Na rozdíl od sebevraždy se zde předpokládá součinnost další osoby, nejedná se však o aktivní způsobení smrti třetí osobou. Stěžejním prvkem je respektování autonomie vůle jedince, což je společné jak lékařské etice, tak i právu dědickému. Pozorujeme i další paralely s právem dědickým, a to jak z hlediska dotčeného subjektu – jedinec píšící závěť je mnohdy ve stejný okamžik i jedincem projevujícím dříve vyslovené přání – tak i z hlediska terminologického, kdy kupříkladu výraz „přání zesnulého“ může mít jak dědickoprávní význam,
tak může jít o dříve projevené přání v oblasti medicínské. S vědomím, že dědické právo není pojmově čistě majetkové, se nabízí, že jak majetkověprávní dispozice, tak i dříve vyslovené přání se coby úkony činěné mortis causa mohou řídit obdobnými principy, což může být východiskem pro interpretaci i argumentaci (zvláště v tom ohledu, že po tisíciletí propracované postupy dědického práva lze do určité míry použít pro interpretaci dříve vyslovených přání coby institutu výrazně mladšího).