Constitutional Specifics of Last Two Nominations to the Supreme Court of the United States
Czech original: Ústavní specifika dvou posledních nominací k Nejvyššímu soudu Spojených států
In the introduction, the author presents historical overview of the process of selection, nomination, confirmation and appointment of Justices the Supreme Court of the United States, from beginning in 1789 to modern times. In comparison with the Czech constitutional and legal order, we see considerably different approach, despite the fact that our Constitution was inspired by the American. In the next sections, the article focuses on the final Supreme Court pick of president Barack Obama and president Donald Trump’s first Supreme Court nominee judge Neil Gorsuch who was subsequently confirmed. The Democratic party had dreamed of a progressive majority in the court and acussed the Republicans of “stealing” the seat and of refusing to consider the nomination of judge Merrick Garland, Obama nominee. The Democratic filibuster that followed was overcome by a Republican move to change Senate rules. When Donald Trump set out to find a justice to return the court to its full nine members, the imperative, as far as many Republicans saw it, was to come as close as possible to replacing conservative Justice Antonin Scalia, whose death in February 2016 created the vacancy. It was important to avoid an appointment like that of the retired Justice David Souter, who often voted with the court’s liberal wing despite having been appointed by president Bush, a Republican. Neil Gorsuch, an appeals court judge based in Colorado, came with conservative credentials established by thousand of rulings. He can give the court a conservative tint, after a year in which a divided Court is split 4–4 on touchstone issues including voting rights, abortion rights, immigration and gun owners rights. But it s difficult now to accurately predict how a relative young (49 years) Justice might rule in many future hard cases; that needs still time.
Czech original: V úvodu se autor věnuje historickému pohledu na proces výběru, nominace, schválení a jmenování soudců k Nejvyššímu soudu Spojených států, od počátků v roce 1789 až po současnost. Ve srovnání s českým ústavním a právním řádem jde o značně odlišný přístup, navzdory americkému vzoru pro naši Ústavu. V dalších částech se článek zaměřuje na poslední nominaci prezidenta Baracka Obamy a první nominaci prezidenta Donalda Trumpa, kterou byl soudce Neil Gorsuch, jenž byl posléze konfirmován. Demokratická strana snila o progresivní většině na soudu a obvinila republikány z „uloupení“ tohoto křesla a ze senátního odmítnutí zabývat se v průběhu deseti měsíců nominací soudce Merricka Garlanda. Demokratická obstrukce, která následovala, byla překonána republikány změněnými senátními pravidly. Když Donald Trump hledal soudce, aby umožnil soudu fungovat v plném počtu devíti soudců, tím nejdůležitějším z pohledu mnoha republikánů bylo nahradit co možná nejvíce konzervativního soudce Antonina Scaliu, jehož smrt v únoru 2016 vytvořila u soudu volné místo. Snahou bylo vyhnout se jmenování někoho, jako byl například již odstoupivší soudce David Souter, který často hlasoval s levým křídlem u soudu, ačkoliv byl jmenován republikánským prezidentem Bushem. Neil Gorsuch, soudce odvolacího federálního soudu bydlící ve státě Colorado, má za sebou mnoho konzervativně laděných rozhodnutí, opírajících se o tisíce soudních jednání. Může dát soudu konzervativnější zabarvení, a to po roce, ve kterém byl soud rozdělen v poměru 4 : 4 v klíčových oblastech, mezi kterými je například problematika volebního práva, potratového zákonodárství, migrace či práv držitelů zbraní. Je ale ještě příliš brzy na to, přesně předpovídat, jak tento relativně mladý (49 let) soudce bude rozhodovat v mnoha budoucích složitých případech; to ukáže čas.