The Person as a “Point of Imputation”
Czech original: Osoba jako "bod přičitatelnosti"
The aim of this article is to elucidate the conception of a person as a point of imputation. To be a person in law, in this perspective, means to be an „item“ to which one can impute rights and duties.What makes a person a point of imputation is, in the author’s view, the concept of “imputability”. From this perspective imputability is also identical with the legal personality or personhood. However, the person is not just a static point of imputation of some existing rights and duties. It is also and foremost an entity which causes the creation of legal duties. It follows that a person cannot be understood only as a personification of the existing duties and rights but, from a dynamic point of view, one should impute a right to create these rights and duties to this person as well. This dynamics, however, cannot be caused by the mere fact that the person theoretically has this „competence“ (i.e. the person is entitled to create rights and duties) but also by the fact that one can impute an intellect and will to it. In this respect we must impute four qualities to a person in law: intellect and will, right to impose a duty on another person, right to ask for an enforcement of an existing duty (i.e. to have a claim-right) obligation to fulfill an existing duty (i.e. to have a duty).
Czech original: Cílem tohoto článku je objasnit, v čem spočívá chápání osoby jako bodu přičitatelnosti. Býtosobou v právu z tohoto pohledu znamená být „jakýmsi bodem“, kterému přičítáme práva povinnosti. To, co dělá osobu bodem přičitatelnosti, je podle autora právě přičitatelnost. Z tohoto úhlu pohledu je také přičitatelnost totožná s právní subjektivitou, respektive právní osobností. Osoba však není jen pouhým statickým bodem přičitatelnosti již existujících práv a povinností, nýbrž také a především subjektem, který vznik právních povinností způsobuje. Z toho plyne, že osobu nelze chápat jen jako personifikaci již existujících povinností a práv, nýbrž je třeba jí z dynamického hlediska také přičítat oprávnění, respektive dovolení právě k tomu, aby práva a povinnosti mohly vznikat. Tuto dynamiku však nezpůsobuje pouze to,že k tomu má osoba teoreticky „kompetenci“ (že je jí to dovoleno), nýbrž i to, že je jí také přičítán rozum a vůle. Osobě jako bodu přičitatelnosti je takto nutné přičítat:i. rozum a vůli,ii. oprávnění stanovit jiné osobě povinnost,iii. právo požadovat po jiném splnění existující, tj. platně stanové povinnosti (tj. být oprávněným subjektem) neboiv. povinnost vykonat existující tj. platně stanovenou povinnost (tj. být povinnostním subjektem).