The Birth and present of the Principle nemo tenetur se ipsum prodere (Hypostasis of a Fundamental Right)
Czech original: Zrod a současnost principu nemo tenetur se ipsum prodere
The struggle for the principle nemo tenetur connected with the peculiarities of the English history, the rivalry between the Anglicans and the Puritans, among the Protestant crown and the Protestant parliament, took place on the stage, which was the Royal Star Chamber and the High Commission. The tools of the Anglican crown were the oath ex officio and torture, the arguments of the Puritans were the canonical principle nemo tenetur, the lack of powers of royal institutions, as well as changing the system of common law. In continental Europe, this process takes place in two steps: the first is the introduction of an adversarial principle in the criminal process at the beginning of the 19th century, which is considered the principle nemo tenetur, the second is its inclusion in the constitution adopted after World War II, respectively after the collapse of the communist regimes of Central and Eastern Europe. The original intentions of the principle nemo tenetur: the moral dilemma associated with the oath ex officio and the rejection of torture against the accused, are in the 19th century becoming gradually obsolete. The principle takes on new contours, new intentions – associated with self-identification of modernity with the category of individual freedom and categories of human dignity.
Czech original: Zápas o princip nemo tenetur spojený se zvláštnostmi anglických dějin, se soupeřením mezi protestantskými anglikány a protestantskými kalvinisty, mezi protestantskou korunou a protestantským parlamentem, se odehrál na jevišti, kterým byly královské soudy Hvězdné komory a Vysoké komise. Nástroji strany protestantských anglikánů a protestantské koruny jsou přísaha ex officio a tortura, argumenty strany puritánů a parlamentu kanonický princip nemo tenetur, absence pravomoci královských institucí, jakož i měnící se systém common law. V kontinentální Evropě tento proces probíhá dvěma kroky: prvním je zavedení akuzačního principu v trestním procesu na počátku 19. století, za součást kterého se považuje princip nemo tenetur, až druhým je jeho zakotvení v ústavách přijímaných po druhé světové válce, respektive po zhroucení se komunistických režimů střední a východní Evropy. Původní intence principu nemo tenetur: morální dilema spojené s přísahou ex officio a odmítnutí tortury vůči obviněnému se stávají postupně v 19. století minulostí. Princip nabývá nové kontury, nové intence – spojené se sebeidentifikací moderny s kategorií svobodného jednotlivce a s kategorií lidské důstojnosti.