Involvement of International Schools in the Czech Republic, or Study the Law in Prague, Brno”
Czech original: Působení zahraničních škol v České republice aneb "studujte práva v Praze, Brně"
The article deals with a problem specific for Slovak and Czech Republic. The Slovak universities, via their branches or in cooperation with Czech institutions in the Czech Republic, offer university degree education under the Slovak law. The question is whether such activity is permissible under both the EU and Czech law. Another question is whether Slovak diplomas acquired by Czech students studying in the Czech Republic at institutions approved under the Slovak law are equal to Czech diplomas and as such shall be recognized under EU directive on the recognition of professional qualifications. The author analyses the regulation of provision of services and freedom of establishment and relevant case law of the Court of Justice and takes the view that EU law generally does not exclude the possibility to restrict the provision of such foreign education in the Czech Republic under the Czech law. As far as the recognition of professional qualifications is concerned, the author concludes, that the directive shall be interpreted according to its text and goal, meaning, that it can be applied only in situations where genuine and sufficient link between the law, according to which the university is entitled to provide the education, and actual place of education exists.
Czech original: Článek se zabývá problematikou specifickou pro Českou a Slovenskou republiku. Slovenské univerzity často přímo či prostřednictvím spolupráce s českými institucemi zajišťují univerzitní vzdělání v České republice na základě slovenské akreditace. Otázkou pak je, zda je taková činnost přípustná v dosahu unijního a českého práva. Dále je problematický fakt, zda lze takto získané slovenské diplomy vydané českým studentům studujícím v České republice uznat na základě směrnice o uznávání odborných kvalifikací. Autor analyzuje tuto problematiku pohledem unijního práva regulujícího poskytování služeb a svobodu usazování, včetně související judikatury Soudního dvora. Dochází k závěru, že unijní právo v zásadě nebrání možnosti nepovolit takovou činnost, tedy že umožňuje členskému státu zabránit obcházení národního systému akreditací. Pokud jde o uznávání kvalifikací, autor je toho názoru, že příslušná směrnice by měla být interpretována s ohledem na své znění a účel. Jako taková může být vzata v potaz pouze v těch situacích, kdy je dán dostatečně efektivní vztah mezi institucí poskytující příslušné vzdělání a zemí, kde je toto vzdělání poskytováno.