State Liability in Tort with Respect to Breaches of International Undertakings under Czech Law, or between What Is And What Is Not
Czech original: Odpovědnost veřejné moci za porušení mezinárodních závazků v českém právu aneb mezi tím, co je, a tím, co není
In the last years, the relationship between Czech and international law has been substantially redefined. By now, The Czech Republic shall be obliged to respect its undertakings under international law (Art 1-2 Constitution), published treaties ratified upon the consent of the Parliament shall be “the part of the legal order” with precedence over any conflicting provision of the Acts of the Czech Parliament (Art 10 Constitution), and, under the case-law of the Czech Constitutional Court, treaties on human rights shall have the same rank as the provisions of domestic constitutional law. However, legal consequences of these transformations are still subject to debate. This is also true of the liability of the Czech State in tort for breaches of its international undertakings. The present article argues such liability shall be recognized at least with regard to treaties coming in the ambit of Art 10 Constitution. This view is supported by comparison with France and Poland, or States, which, under comparable constitutional setting, have come to recognize such liability in tort, an, also by reference to the rule of law principles which the Czech Constitutional Court views as the key legal ground for the existence of the State liability in tort.
Czech original: V posledních letech byl podstatně redefinován vztah mezi českým a mezinárodním právem. Nyní je ČR povinna dodržovat závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva (čl. 1 odst. 2 Ústavy), vyhlášené mezinárodní smlouvy ratifikované se souhlasem Parlamentu jsou součástí právního řádu s předností před rozpornými ustanoveními zákonů (čl. 10 Ústavy) a na základě judikatury Ústavního soudu ČR mají mezinárodní smlouvy o lidských právech stejnou právní sílu jako ustanovení vnitrostátního ústavního pořádku. Právní důsledky těchto proměn jsou však stále předmětem debaty. To platí i o odpovědnosti české veřejné moci za škodu způsobenou porušením mezinárodních závazků. Tento článek se přiklání k tomu, že taková odpovědnost by měla být uznávána přinejmenším ve vztahu k mezinárodním smlouvám v působnosti čl. 10 Ústavy. Ve prospěch takového názoru svědčí srovnání s Francií a Polskem, tedy státy, které při obdobném ústavním uspořádání takovou odpovědnost uznaly, a rovněž odkaz na zásady právního státu, na které Ústavní soud ČR nahlíží jako na klíčový základ pro existenci odpovědnosti veřejné moci za škodu.