The Pitfalls of the Term “Public Authority”: the Example of Ecclesiastical Legal Persons
Czech original: Úskalí pojmu "veřejný zadavatel" na příkladu církevních právnických osob
Although, in its rulings, the Court of Justice of the European Union has proclaimed the necessity for European-wide consistency of interpretation of legal terminology used in the Procurement Directive governing the area of public procurement, in practice and also in legal theory, member states’ authorities tend to find themselves in difficulties with the interpretation of the definition of the term contracting authority contained in Article 1, paragraph 9 of the Directive. Even the simple translation of several components of the definition cause fundamental problems due to the use of hitherto unknown legal terms with which the legal systems of the member states have not yet encountered. The aforementioned difficulties manifest themselves particularly plainly for instance in the case of religious legal entities being deemed to be contracting authorities. One particular authority in the Czech Republic, which has so far made reference to this matter, in two rulings which brought differing results, is the Office for Protection of Competition. Similarly, the German authorities also come to varying decisions about the nature of religious legal entities and a rare case of discord can be found in German legal theory. Nor is resolution of the matter of which “bodies governed by public law” can be assumed to be contracting authorities helped by Annex III, or rather XI of the Procurement Directive, since the individual member states are unable to conform to the question of which entities to include among contracting authorities.
Czech original: Ačkoliv Soudní dvůr Evropské unie ve své judikatuře proklamuje nutnost eurokonformního výkladu právních termínů použitých v tzv. zadávací směrnici upravující oblast veřejných zakázek, dostávají se v praxi orgány členských států i právní teorie do úzkých, zejména při výkladu definice veřejného zadavatele, obsažené v čl. 1 odst. 9 směrnice. Již samotný překlad několika součástí definice způsobuje zásadní problémy kvůli užití zřejmě dosud neznámých právních pojmů, se kterými právní řády členských států neoperovaly. Uvedené obtíže se markantně projevují na příkladu posuzování církevních právnických osob jako veřejných zadavatelů. V České republice se dosud k dané problematice vyjadřoval zejména Úřad pro ochranu hospodářské soutěže ve dvou rozhodnutích, která přinesla různý výsledek. Obdobně i německé orgány rozhodují o charakteru církevních právnických osob různorodě a vzácný nesoulad lze nalézt i na půdě německé právní teorie. K řešení otázky, které tzv. jiné právnické osoby považovat za veřejné zadavatele, nepřispívá ani příloha III, resp. XI zadávací směrnice, neboť jednotlivé členské státy nejsou schopny se sjednotit, které subjekty mezi veřejné zadavatele zahrnout.