Confidence in Justice: above the Judgments in the Case of the Removal of the Superior Procurator
Czech original: Důvěryhodnost justice: nad rozsudky ve věci odvolání vrchního státního zástupce
The existence of impartiality is determined according to a subjective test, that is, on the basis of the personal conviction of a particular member of justice in a given case, and also according to an objective test, that is, ascertaining whether are offered guarantees sufficient to exclude any legitimate doubt in this respect. As to the objective test, it must be determined whether there are ascertainable facts which may raise doubts as to their impartiality. What is decisive is whether this fear can be held to be objectively justified. In this respect even appearances may be of a certain importance or, in other words, “justice must not only be done, it must also be seen to be done”. What is at stake is the confidence which the judicial power in a democratic society must inspire in the public. What is at stake is not actual proof of influence or pressure on member of justice but the importance of the appearance of impartiality. The Public prosecutors are civil servants whose task it is to contribute to the proper administration of justice. In this respect they form part of the judicial machinery in the broader sense of this term. It is in the general interest that they should enjoy public confidence. This text critically analyzes if the principe of confidence in justice was in the Rampula’s case realised. In this respect this article deals with the judgments of the administratives courts (including the Supreme Administrative Court) in the case of the removal of the superior procurator.
Czech original: Existence nestrannosti je určena na základě subjektivního testu, to jest na základě osobního přesvědčení konkrétního člena justice v dané věci, a také na základě objektivního testu, spočívajícího ve zjištění, zda byly poskytnuty záruky dostatečné pro vyloučení jakékoli důvodné pochybnosti v tomto ohledu. Pokud jde o objektivní test, je třeba určit, zda existují ověřitelné skutečnosti, které by mohly vzbudit pochybnosti, pokud jde o jejich nestrannost. Rozhodné je, zda tato obava může být považována za objektivně odůvodněnou.V tomto ohledu má určitý význam i to, jak daný případ působí, neboli „nestačí jen, aby bylo spravedlnosti učiněno za dost, musí jí být viditelně učiněno za dost“. V sázce je totiž důvěra, kterou justice v demokratické společnosti musí ve veřejnosti vzbuzovat. Nejde pouze o to prokázat, zda k ovlivňování nebo nátlaku na člena justice došlo, či nikoliv, ale že je důležité, aby byla nestrannost patrná navenek. Státní zástupci jsou státní zaměstnanci, jejichž úkolem je přispívat k řádnému výkonu spravedlnosti. V tomto smyslu tvoří součást soudního systému. Je v obecném zájmu, aby též požívali veřejné důvěry. Tento text kriticky zkoumá naplnění uvedených principů, tedy hledisek důvěryhodnosti justice, v tzv. kauze Rampula, včetně v rozsudcích správních soudů (i Nejvyššího správního soudu) ve věci odvolání Vrchního státního zástupce v Praze.