Sbírka zákonů a publikace předpisů po roce 1918
Sbírka zákonů jako oficiální publikační prostředek byla zavedena se vznikem nového československého státu v roce 1918. Byla postavena na totální recepci předchozího oficiálního vyhlašovacího nástroje bývalé monarchie, a to Obecného říšského zákoníku, fungujícího již od roku 1849. Současná sbírka zákonů tak bez přerušení navazuje na starší rakousko-uherskou tradici založenou na principu formální publikace úředních sbírek. Současný systém publikace práva navazuje na ještě starší a nepřetržitou tradici vyhlašování v periodických úředních či poloúředních sbírkách formovanou v našem českém právním prostředí v osmdesátých letech 18. století. V historii sbírky zákonů nedošlo po celé stoleté období k zásadním změnám v celém konceptu vyhlašování předpisů a jednotlivých principů či institutů. Pouze v různých obdobích se měnily druhy aktů určených k vyhlašování. Obdobně jako v dobách monarchie plnila po vzniku československého státu jedna sbírka ústřední funkci na úrovni zákonných předpisů. Další sbírky či publikační prostředky ve formě úředních věstníků, listů či novin byly určeny k vyhlašování předpisů nižší, podzákonné úrovně. Dřívější tzv. zemské zákoníky zřízené pro vyhlašování různých aktů v jednotlivých zemích monarchie se v době republiky proměnily v tzv. zemské věstníky. Vedle toho z původních částí úředních novin se vyvinuly úřední listy a také resortní věstníky.