Humanista ve službách republiky: K výročí Emila Svobody
Autor pojednává o životě a díle profesora občanského práva a právní filosofie na Karlově univerzitě Emila Svobody (1878–1948). Svoboda byl mimořádný svým filosofickým založením, hlásil se k učení Arthura Schopenhauera a k Masarykovu humanismu. Na právo nahlížel sociologicky a psychologicky. Měl za to, že je nezbytné hodnotit právo především eticky. Tím se vymykal z juristické dogmatiky, která tehdy dominovala. Jako přesvědčený demokrat, republikán a zastánce svobody se zapojil do služeb Československé republice. Pomáhal založit právnickou fakultu v Bratislavě (1919), podílel se na přípravě osnovy občanského zákoníku. Po zkušenostech s krizí demokracie, nacistickou okupací českých zemí a světovou válkou se nechal zlákat vidinou poválečného utopismu lepšího světa. Zemřel dříve, než komunisté v Československu zaměnili naplňování ideálu socialismu za státní teror, a nedožil se tak zklamání svých nadějí.