Dělitelná nebo nedělitená? Koncept suverenity v judikatuře Ústavního soudu ČR
Ústavní soud ČR se problematikou suverenity zaobíral od svého vzniku již v několika nálezech. S pojmem suverenity v nich však nakládá nekonzistentně a bez hlubších teoretických fundamentů. Osciluje přitom mezi chápáním suverenity jako dělitelné státní moci či agregátu kompetencí státu v rámci ustaveného řádu a jako nedělitelné, konstitutivní moci stojící mimo rámec ústavy. Zatímco ještě v nálezu o protiprávnosti komunistického režimu jednoznačně rozlišil mezi suverenitou coby základem konstituující moci a pravomocemi existujícími v rámci konstituovaného řádu, v následných nálezech opakovaně obě roviny vícekrát zaměnil, což vedlo k vzájemně nekonzistentním závěrům. Soud tak na jedné straně zpochybňuje „plnou“ suverenitu státu a odkazuje na koncept „sdílené suverenity“, na druhé straně z pojmu suverenity vyvozuje materiální omezení přenosů pravomocí na nadnárodní úroveň. Přitom však obsah těchto omezení logicky vyplývá spíše z konceptu (konstituovaného) materiálního ohniska ústavy než z principu suverenity. V článku docházím k závěru, že Ústavní soud by měl pojmu suverenity jako argumentu užívat střídměji, a to i s ohledem na fakt, že mu přísluší být strážcem ústavy, avšak sotva může být strážcem suverenity ve smyslu symbolické, extrakonstitucionální moci.