Finanční ústava: raději maják než stěžeň!
Článek se věnuje ústavně zakotveným rozpočtovým omezením, která se v současně době šíří v členských státech Evropské unie, mj. jako důsledek přijatého Fiskálního kompaktu. Jeho základní tezí je, že tato omezení jsou vhodným a užitečným institutem, jsou-li nastavena správně. Nejprve se proto obecně věnuje parlamentní pravomoci schvalovat rozpočet a dokazuje, že její omezení v zájmu ochrany udržitelnosti veřejných financí je nejen přípustné v demokratickém státě, ale dokonce podporuje původní smysl, pro který byla parlamentu svěřena. Dále charakterizuje různé typy numerických i institucionálních rozpočtových pravidel a hodnotí je podle jejich efektivity a proti-cyklického charakteru. Na základě těchto kritérií dochází k závěru, že optimálním modelem je kombinace numerického pravidla limitujícího strukturální deficit s nezávislou rozpočtovou radou s poradním postavením, která přispěje ke kolektivnímu vynucování numerického pravidla ze strany voličů a účastníků finančního trhu. Smyslem má být podpora, nikoliv odstranění politického procesu v rozpočtových otázkách. V závěru se článek věnuje hodnocení konkrétních legislativních návrhů, které byly v České republice předloženy, a doporučuje jejich úpravy.