Ochrana lidských práv v Evropě podle jedenáctého protokolu
Problémy současného mechanismu ochrany lidských práv v Evropě. Nový mechanismus podle 11. protokolu, výhody a nevýhody nové úpravy. | Článek je reakcí na spor mezi Ústavním soudem a pražským Vrchním soudem, který v kauze Jakeše a Lenárta obžalovaných z vlastizrady zastavil stíhání mj. se zdůvodněním, že jejich zločin je promlčen. Ústavní soud, který uznal antikomunistický zákon (č. 198/1993 Sb.), jehož 5 stanoví nepromlčitelnost zločinů spáchaných v éře komunistického režimu, za souladný s ústavou, posoudil postup Vrchního soudu jako pokus o puč uvnitř "třetí moci", jako ohrožení právního státu. Autor dává tento konflikt do souvislosti s propastným rozdílem mezi ideologickým a legislativním uznáním zločinů komunismu a bagatelními výsledky v nalézání a trestání viníků, což vyvolává představy o politicko motivované nechuti části soudců k důslednému vyrovnání s minulostí. Toto obvinění vyjádřil i Ústavní soud. Oproti tomu autor uvádí objektivní příčiny (právní), které znemožnili nějakou obdobu "norimbergského tribunálu", aplikaci úmluvy o nepromlčitelnosti zložinů proti lidskosti apod. a které nakonec vedly k zákonnému vyloučení zákazu retroaktivity. Tím bylo umožněno stíhání zločinů komunismu, ale na základě "komunistických zákonů", což vedlo také v kauze vlastizrady ke kuriózním situacím. Důvody, jimiž ÚS zdůvodnil ústavnost nepromlčitelnosti, byly na základě čl. 40,6 LZPS, jež je součástí Ústavy, v právní teorii zpochybněny. Někteří soudci ÚS, ve snaze zvýšit autoritu této instituce, usilují o to, aby nejen jeho nálezy, ale i zdůvodnění byla závazná. V článku se tato snaha odmítá, neboť autorita rozhodnutí ÚS nemůže znamenat neomylnost.19/19 [61](297,1532) : Článek je reakcí na spor mezi Ústavním soudem a pražským Vrchním soudem, který v kauze Jakeše a Lenárta obžalovaných z vlastizrady zastavil stíhání mj. se zdůvodněním, že jejich zločin je promlčen. Ústavní soud, kt