Preliminary Hearing – according to § 114c o. s. ř. – Essential Part of the Civil Procedure Code?
Czech original: Přípravné jednání dle ust. § 114c o. s. ř. – nezbytná součást občanského soudního řádu?
The article deals with the legal regulation of preliminary hearing and his practical use according to the numbers of preliminary hearings in selected district courts ordered last year. The goal is to reflect on whether this institute is unfairly overlooked by judges or whether the legal regulation is set in a such way that it is difficult to use it in practice or if it is useless. The article primarily focuses on the issue of delivery of summons to a preliminary hearing, the possibility of issuing a judgement by acknowledgement, the relation¬ship between a preliminary hearing and a qualified call for response and the set rules of legal concentration. In addition, the article tries to explain the purpose of preliminary hearing, what it is meant for and what it is not. Furthermore, what is the difference between the preliminary hearing and the first hearing and what are its advantages. In conclusion, the reader is presented with the author’s opinion on change in the legal regula¬tion, which, according to her, would contribute to the “attractiveness” of preliminary hearing and her answer to the question whether this institute is essential part of the civil procedure code. She is mainly critical to the delivery of summons and the rules of legal concentration and proposes partial changes to the legislation that would lead to the elimination of disproportionate harshness towards the judges and its participants.
Czech original: Článek se zabývá otázkou zákonné úpravy přípravného jednání a jeho praktického využití vzhledem k datům o počtu nařízených přípravných jednání za minulý rok na vybraných okresních soudech. Jeho cílem je zamyšlení nad tím, zda je tento institut ze strany soudců neprávem přehlížen, nebo jsou jeho pravidla nastavena tak, že je v praxi obtížně využitelný, či je vskutku zbytečný. Článek se primárně zaměřuje na otázku doručování předvolání k přípravnému jednání, možnosti vydání rozsudku pro uznání, vztahu přípravného jednání a kvalifikované výzvy a nastaveným pravidlům zákonné koncentrace. Mimo to se snaží o vysvětlení jeho účelu a smyslu, tedy toho, k čemu přípravné jednání slouží, a k čemu nikoliv, jaký je rozdíl mezi ním a prvním jednáním ve věci a v čem spočívají výhody jeho nařízení. Závěrem je čtenáři prezentován názor autorky na změnu zákonné úpravy, která by dle ní přispěla k „zatraktivnění“ přípravného jednání, a její odpověď na otázku, zda je tento institut nezbytnou součástí občanského civilního řádu. Kriticky se vyjadřuje především k otázce doručování předvolání a pravidlům koncentrace a navrhuje dílčí změny právní úpravy, které by vedly k odstranění její nepřiměřené tvrdosti vůči soudcům a účastníkům řízení.