On the Extra-Legality of Emergency Governance
Czech original: K otázce mimoprávnosti mimořádného vládnutí
The article deals with the question of whether emergency governance takes place within the sphere of law or whether it is a purely non-legal phenomenon. The article addresses this issue in three parts. The first part summarizes the dispute about the essence of law in the theory of emergency governance. Conclusion of this part is that the individual approaches of emergency government’s academics depend on the respec¬tive conclusions of individual legal-theoretical and legal-philosophical directions. For this reason, the article chooses the normative institutionalism of Ota Weinberger and Neil MacCormick as its theoretical basis, enriched with observations by Scott Shapiro’s Planning Theory of Law. The second part of the article there¬fore evaluates the concept of non-lawfulness (extra-lawfulness) from the positions of these theories, concluding that the concept of non-lawfulness (extra-lawfulness) is in fact dual – non-lawfulness in the simple sense and non-lawfulness in the qualified sense (extralegality). The third part of the article is then devoted to the simple non-lawfulness of emergency governance, specifically the critique of the so-called exceptionalist decisionism in the interpretations of the works of Carl Schmitt and Giorgio Agamben, as well as the so-called exceptionalist republicanism. Attention is also paid to the issue of so-called legal black holes. With all these approaches, the article concludes that they are not able to fully defend the essential simple non-lawfulness (extra-lawfulness) of emergency governance. After that, the article presents additional arguments against the understanding of emergency governance as completely extra-legal. Firstly, the article shows the general impact of practical information on human behavior, including emergency governance. The article then con-cludes that the non-lawfulness (extra-lawfullness) of emergency governance is not acceptable for a systemic approach to law. Finally, the article rejects the non-lawfulness (extra-lawfullness) of emergency governance by pointing to the institutional reality of law, especially in view of our historical experience with emergency governance and the current institutional reality.
Czech original: Článek se věnuje otázce, zda mimořádné vládnutí probíhá ve sféře práva, anebo jde o fenomén ze své podstaty čistě mimoprávní. Této otázce se článek věnuje ve třech částech. První část shrnuje spor o podstatu práva v teorii mimořádného vládnutí, přičemž jednotlivé přístupy teoretiků mimořádného vládnutí odvisí od příslušných závěrů jednotlivých právněteoretických a právněfilosofických směrů. Z tohoto důvodu článek volí jako své teoretické východisko normativní institucionalismus Oty Weinbergera a Neila MacCormicka, obohacený o postřehy plánovací teorie právní Scotta Shapiro. Druhá část článku proto zhodnotí pojem mimoprávnosti z pozic těchto teorií, přičemž dojde k závěru, že pojem mimoprávnosti má ve skutečnosti dvojí charakter – mimoprávnost v prostém smyslu a mimoprávnost v kvalifikovaném smyslu (mimozákonnost). Třetí část článku je následně věnována prosté mimoprávnosti mimořádného vládnutí, a to konkrétně jednak kritice tzv. excepcionalistického decisionismu v interpretacích děl Carla Schmitta a Giorgio Agambena, jednak tzv. excepcionalistického republikanismu. Pozornost je věnována i problematice tzv. právních černých děr. U všech těchto přístupů dochází článek k tomu, že nejsou schopny plnohodnotně obhájit esenciální prostou mimoprávnost mimořádného vládnutí. Následně článek přináší dodatečné argumenty proti chápání mimořádného vládnutí jako zcela mimoprávního. Nejprve ukazuje, jaký je obecný vliv praktických informací na lidská jednání, tedy i na mimořádné vládnutí. Posléze dovozuje, že mimoprávnost mimořádného vládnutí není přijatelná pro systémový přístup k právu. Nakonec článek odmítá mimoprávnost mimořádného vládnutí poukázáním na institucionální skutečnost práva, zejména s ohledem na naše historické zkušenosti s mimořádným vládnutím a aktuální institucionální realitu.