Constitutionality of Emergency Measures under the Public Health Protection Act
Czech original: Ústavnost mimořádných opatření podle zákona o ochraně veřejného zdraví
The inability of the public authorities to effectively confront all emergency situations and the exposure of citizens to potentially arbitrary actions of the uncontrolled emergency government are not only two unacceptable extremes, but also two nightmares of every constitutionalist. This article answers four consecutive research questions concerning the problems of the regulation regarding emergency government, which tend to move the Czech legal system away from an ideal compromise rather towards any of the aforementioned extremes. The authors offer four important conclusions: (a) in principle, it is not possible to construct models of emergency government outside the constitutional framework unless it fulfills seven additional requirements; (b) in the light of these seven requirements, there is not a difference between consti-tutionally anchored states of emergency on the one hand, and the statutory emergency government outside the constitutional states of emergency on the other; (c) the current constitutional regulation of the states of emergency is problematic regarding both, the efficiency of the emergency decision making, and the lack of control mechanisms, making these states of emergency rather useless; (d) irrespective of the issues of the current constitutional emergency regulation, the provision of the Public Health Protection Act enabling the enactment of emergency measures is both, constitutionally problematic, and potentially abusable.
Czech original: Neschopnost veřejné moci efektivně čelit jakýmkoli mimořádným situacím a bezbranná vystavenost občanů nikým a ničím nekontrolované vládní libovůli v těchto situacích jsou nejen dva naprosto nežádoucí extrémy, ale také dvě noční můry každého konstitucionalisty. Tento článek prostřednictvím odpovědí na čtyři na sebe navazující otázky poukazuje na problémy právní úpravy mimořádného vládnutí v ústavní i zákonné rovině, které český právní řád vzdaluje ideálnímu kompromisu, a naopak přibližuje v určitých aspektech k některému ze zmíněných extrémů. Autoři docházejí ke čtyřem důležitým závěrům, a to a) v zásadě není možné konstruovat modely mimořádného vládnutí mimo rámec ústavního pořádku, ledaže by tyto modely praeter constitutionem splňovaly sedm stanovených požadavků; b) z hlediska těchto sedmi požadavků není de constitutione et lege lata rozdílu mezi vládnutím v rámci mimořádných stavů dle ústavního pořádku, a mezi mimořádným vládnutím dle běžných zákonů; c) současná ústavní úprava mimořádných stavů je problematická s ohledem na neefektivitu ústavních mimořádných stavů a absenci účinných kontrolních mechanismů, což činí tyto právní stavy ve výsledku zbytečnými; d) bez ohledu na problémy současné úpravy mimořádných stavů je ustanovení zákona o ochraně veřejného zdraví umožňující vydávání mimořádných opatření ústavně značně problematické a potenciálně zneužitelné.