Human Rights, Ideology, and Public Justification: What Does It Take to Take Pluralism Seriously
Czech original: Lidská práva, ideologie a veřejné ospravedlnění: co obnáší brát pluralismus vážně
The paper joins the emerging Czech debate in legal theory and legal philosophy on the concept of human rights, by elaborating upon certain insights as well as tools developed within contemporary political philosophy. Specifically, against the background of the fact of deep moral pluralism, I address the issue of normative sources of HR thinking and (especially judicial) decisionmaking. Of the several claims that are defended in the paper, the most general one states that interpretation of human rights necessarily has a political, and therefore ideological, dimension. If, however, we construe human rights as an essentially contested concept (as we should), the possibility of reaching a wide consensus on their nature, meaning, and scope is rendered quite remote – not least because other basic politic concepts are also essentially contes ted, to the effect that we are faced with competing visions of a good society. I further argue that the idea of a „reasonable disagreement“, which has been recently invoked by some Czech scholars, cannot easily carry the burden of reconciling competing views of human rights, for it assumes that reasonable and unreasonable conceptions of human rights have been already set apart – whereas this is precisely the point of contetion. My suggestion is that theoretical inclusivity is preferable in public justification to a guarantee that one’s favourite conception of HR will be justified. This is why I finally claim that appeals to an „intercultural dialogue“ on human rights are often insincere.
Czech original: Příspěvek vstupuje do rozvíjející se právněteoretické a právněfilosofické reflexe pojmu lidských práv s cílem obohatit ji o poznatky a nástroje soudobých diskusí ve filosofii politické. Konkrétně se zaměřuji na otázku normativního pozadí myšlení a rozhodování o lidských právech v situaci hlubokého morálního pluralismu. V textu obhajuji několik vzájemně souvisejících tezí, z nichž ta nejobecnější říká, že interpretace lidských práv má nevyhnutelně politickou, a odvozeně tudíž ideologickou dimenzi. Pokud ovšem přijmemecharakteristiku lidských práv jakožto bytostně rozporovaných (též diskursivních) pojmů, výrazně se komplikuje možnost dosažení široké shody na jejich interpretaci, zejména proto, že lidská práva nelze odstínit od ostatních bytostně rozporovaných politických pojmů a spolutvoří tak komplexní vize žádoucí podoby společnosti. I proto dále argumentuji, že příslib tzv. rozumné neshody umožňující koexistenci protichůdných představ o lidských právech implicitně předpokládá předchozí odlišení „rozumných“ a „nerozumných“ přístupů, přičemž o vedení této hranice panuje neméně silná neshoda. Způsob řešení, který navrhuji, upřednostňujeteoretickou inkluzivitu před jistotou, že výstupem úvah bude preferované pojetí lidských práv. Konečně také ukazuji, že výzva k „mezikulturnímu dialogu“ o lidských právech není z analogických důvodů upřímná.