Predictability, Retrospectivity and Retroactive Effects of the Law
Czech original: Předvídatelnost, retroaktivita a zpětné působení práva
The author deals with the principle of retrospectivity in connection with the retroactive effects of the law. The author assumes that the set of intertemporal provisions is a set of legal principles that are specific because of their approximate nature. For this reason it is possible neither to interpret nor to apply intertemporal norms as a simple (basic) law, but with the sui generis test of proportionality to assess the legislative intent, the means chosen by the legislator and to compare both with “a disappointed trust in the rule of law”. Based on the analysis of the relevant case-law of the Czech Constitutional Court, the author concludes that the traditional distinction between direct (echte Rückwirkung) and indirect retrospectivity (unechte Rückwirkung) is obsolete, since in specific cases the difference between “generally inadmissible direct retrospectivity” and “individually inadmissible indirect retrospectivity” (i.e. disproportional breach of the trust in the rule of law) is blurred. The author therefore proposes to distinguish only the permissible and impermissible effects of the law.
Czech original: Autor se v příspěvku zabývá institutem retroaktivity v souvislosti s problematikou zpětných účinků v právu. Vychází z teze, že soubor intertemporálních norem je souborem právních principů, které jsou specifické svým aproximativním charakterem. Proto nelze intertemporální normy interpretovat ani aplikovat jako jednoduché právo, ale s pomocí testu propocionality sui generis posuzovat cíl, který normotvůrce sledoval, prostředky, které k dosažení cíle zvolil a poměřovat jej se „zklamanou důvěrou občanů v právo“. Na základě analýzy relevantní judikatury Ústavního soudu autor dospívá k závěru, že tradiční rozlišování retroaktivity na pravou a nepravou je překonané, neboť v konkrétních případech se rozdíl mezi „obecně nepřípustnou pravou retroaktivitou“ a „individuálně nepřípustnou nepravou retroaktivitou“ (tj. neproporcionálním zásahem do zklamané důvěry v právo) stírá. Autor proto navrhuje rozlišovat pouze přípustné a nepřípustné působení práva.