Perspectives of the Right to Environment: The Pattern of Reviewing Socio-economic Rights and the Test of Rationality
Czech original: Perspektivy práva na příznivé životní prostředí: vzor přezkumu socioekonomických práv a test racionality
The right to a favourable environment has been a part of the Czech human rights catalogue since 1993. It forms the constitutional background of the environmental protection in the Czech Republic. Never theless, the right to environment has not yet developed into a functioning legal instrument that could serve improved environmental protection. The high Czech courts have not even pronounced on the substance and content of the right. The article firstly summarizes the achievements in judicial reviewing of the right to a favourable environment that are rather minimal and almost exclusively concentrated on the procedural aspects of the right. Then the author presents her propositions about the methods and necessary steps which can help a substantive application of the right to environment in courts. She suggests to proceed from the pattern established by the Czech Constitutional Court for enforcement of socioeconomic rights and to apply it to the right to a favourable environment, while taking its particularities into account. Therefore, the focal point of the article lies in formulating the essential core of the right to environment in a similar way as the Court has done for other rights from the same category, and in considering how the steps of the doctrine of rationality, used by the Czech Constitutional Court in social rights, may help reviewing positive and negative obligations derived from the right to a favourable environment.
Czech original: Právo každého na příznivé životní prostředí je součástí české Listiny základních práv a svobod a důležitou součástí ústavních základů ochrany životního prostředí v ČR. Přesto nelze říci, že by toto právo bylo funkčním ústavněprávním nástrojem využívaným ve prospěch ochrany životního prostředí. Nejvyšší české soudy se dosud nevyjádřily k podstatě ani obsahu tohoto lidského práva. Článek nejprve shrnuje dosavadní
skrovné, téměř výhradně procesněprávní poznatky ze soudního přezkumu práva na příznivé životní
prostředí, a poté předkládá návrh metod a kroků k dosažení jeho praktické aplikace. Vychází ze zařazení
práva na příznivé životní prostředí mezi práva hospodářská, sociální a kulturní, pro něž Ústavní soud rozvinul ve své rozhodovací praxi způsob přezkumu založený na vymezení jejich esenciálního jádra a provedení testu racionality (namísto testu proporcionality, využívaného u občanských a politických práv). Těžištěm pojednání je proto návrh formulování esenciálního jádra práva na příznivé životní prostředí a uvažování o krocích testu racionality v případě jeho přezkumu, což předpokládá identifikovat typy zásahů do tohoto práva a rozlišit je podle pozitivních a negativních závazků. Pro účely aplikování poznatků z přezkumu socioekonomických práv na oblast ochrany práva na příznivé životní prostředí jsou zdůrazňována specifika environmentálních hodnot oproti hodnotám chráněným ostatními právy hlavy čtvrté Listiny; tato specifika je nutno při přezkumu brát v úvahu.