Civil Disobedience from the Perspective of Law and Legal theory
Czech original: Občanská neposlušnost z perspektivy práva právní teorie
The text concerns civil disobedience not only from the point of view of substantive law, in this case its legitimacy and legality, but also as an impulse for a modification of standards and regulations and as a test of their validity. The goal is to provide an overview of causes and limits of civil disobedience as they are codified in the literature. Because civil disobedience is both legal construction and a political, philosophical and a moral concept, this text analyzes not only its legality but also its legitimacy and its ethical and philosophical justification. The text brings basic classification of different forms of civil disobedience which result in different strategies for its justification. The basic legal level, which includes legality of the actions of civil disobedience, is distinguished from a more important constitutional and political level. We move from the question of boundaries of positive law further to the question of limits of state power and, finally, to the key question – whether enforcement of unconditional obedience leads to totalitarian hegemony of a privileged minority. The key issue is what measures should each centralized power implement to prevent from a misuse of power and to guarantee rights to its minorities, because the less is state power involved, the stronger the voice and legitimacy of civil disobedience and other disorderly conduct.
Czech original: Text se zabývá občanskou neposlušností nejen z hlediska hmotného práva, tedy právními podmínkami její zákonnosti a legálnosti, ale i jako procedurou modifikace norem a jako testem jejich platnosti. Cílem je podat přehled podmínek a mezí občanské neposlušnosti, jak jsou kodifikovány v literatuře. Článek se zabývá nejen legalitou, nýbrž i legitimitou občanské neposlušnosti, tedy jejím ospravedlněním z etického nebo filozofického hlediska. Zároveň shrnuje základní požadavky a argumenty na její přípustnost a legitimitu. Zabývá se různými formami a z nich vyplývajícími odlišnými strategiemi ospravedlnění občanské neposlušnosti. Rozlišuje základní rovinu právní, v níž jde o spor o zákonnost jednání a důležitější roginu státoprávní, v níž jde o způsob, jakým je nakládáno se státní mocí. Od problému hranic pozitivního práva se posouvá k ještě závažnějšímu problému hranic státní moci. Klíčovou otázkou je, zda vynucování bezvýhradné poslušnosti vůči státu neslouží k upevnění absolutní nadvlády většiny nad menšinou nebo dokonce k ovládnutí celé společnosti úzkou vrstvou. Jde o to, zda je centralizace moci doplněna o záruky práv menšin a jednotlivců a o garance proti zneužití moci. Hlas občanské neposlušnosti je silnější, pokud se menšinové stanovisko opírá o ústavně zaručená práva a svobody.