Oddělení veřejného práva a udržitelnosti Oddělení veřejného práva a udržitelnosti
Foto: Vladyslav Cherkasenko on Unsplash

Klimatické soudní spory: vývoj v roce 2025 a počátkem roku 2026


Foto: Markus Spiske on Unsplash

Eva Balounová

16. 9. 2026

Každý rok koncem června vydává Grantham Research Institute on Climate Change and the Environment zprávu o trendech v klimatické litigaci. Letos se jedná již o 9. zprávu, která shrnuje vývoj v průběhu roku 2025 a hlavní události do května 2026 (k dispozici je celá zpráva i shrnutí). Tento příspěvek shrnuje ty nejdůležitější poznatky ohledně vývoje klimatické litigace na celém světě a doplňuje je o poslední vývoj v České republice.

Celková čísla

V roce 2025 bylo podáno 249 nových klimatických žalob, což zvyšuje počet žalob celosvětově podaných od roku 1986 na více než 3 600 (více než tři čtvrtiny z toho byly podáno až od roku 2015). Ačkoliv byly žaloby podány již v 62 státech světa (a nové státy každý rok přibývají), nejvíce případů stále zaznamenávají Spojené státy americké (již přes 2 tisíce), následované Brazílií, Austrálií, Spojeným královstvím a Německem. Přes 80 % žalob podaných v roce 2025 bylo s cílem přispět k řešení klimatické krize (tzv. climate-aligned cases neboli pro-klimatické soudní spory).

Zpráva také úvodem rozděluje devět typů klimatických žalob podle použité strategie: 1. rámcové/strategické žaloby proti vládě (jako jeden z posledních úspěšných případů zmiňme žalobu obyvatel Bonaire proti Nizozemsku), 2. žaloby týkající se zohlednění změny klimatu (sem spadají například povolovací spory), 3. systematické/strategické žaloby týkající se zásady znečišťovatel platí (typicky proti obchodním společnostem), 4. nahodilé/jednorázové žaloby týkající se zásady znečišťovatel platí (typicky proti kácení pralesa v Brazílii), 5. rámcové/strategické žaloby proti společnostem (žaloby požadující změnu chování obchodní společnosti), 6. případy týkající se selhání adaptovat se (žaloby týkající se selhání zahrnout rizika změny klimatu), 7. případy týkající se rizik spojených s transformací, 8. greenwashingové případy, 9. případy zaměřené na financování fosilního průmyslu.

Trendy a vývoj

Autorky Joana Setzer a Catherine Higham ve zprávě mapují vývoj v klimatické litigaci prostřednictvím pěti témat: etablovanost oboru, expanze a inovace v klimatické litigaci, odpor proti klimatickým opatřením, komplexnost klimatických opatření a implementace a dopad. Kromě toho se velmi podrobně věnují situaci v USA a také například situaci v Číně.[1]

Etablovanost oboru klimatické litigace – spory proti státům i korporacím

Klimatické povinnosti států jsou díky rozhodnutím nejvyšších soudů – nejen vnitrostátních ale i regionálních a mezinárodních – dále vyjasňovány a upevňovány. Od roku 2015 se k nejvyšším soudům dostalo 215 případů a většina byla rozhodnuta ve prospěch klimatických opatření. V tomto ohledu jsou zejména zmíněny nedávno vydané poradní posudky ve věci klimatu (konkrétně posudky Mezinárodního tribunálu pro mořské právo, Meziamerického soudu pro lidská práva a Mezinárodního soudního dvora - česky o nich píše např. Müllerová), které mají vliv i na vnitrostátní spory – soudy je citují a slouží i jako inspirace žalobcům. V souvislosti s tím zpráva zmiňuje i politickou situaci – ochrana životního prostředí v mnoha státech není politickou prioritou. Máme tady tedy na jedné straně vyjasněné klimatické povinnosti států a na straně druhé politickou reprezentaci, která adekvátně nekoná a odpovědné instituce včetně mezinárodního práva spíše oslabuje.

Co se týče klimatických žalob proti obchodním společnostem, nejčastější a nejúspěšnější (více než 65 % případů bylo úspěšných) jsou greenwashingové spory, ačkoliv jejich počet klesá. Naproti tomu žaloby proti obchodním společnostem na náhradu škody nebo změnu chování zatím nebyly úspěšné, ačkoliv zpráva identifikuje i zde jistý pokrok – tyto žaloby stále častěji překonávají počáteční procesní překážky (a často staví na vývoji v litigaci proti státům). Zpráva se v tomto kontextu věnuje i tzv. green-hushingu, tedy situacím, kdy společnosti své aktivity v oblasti udržitelnosti veřejně nehlásají nebo dokonce obecně utlumují. Zpráva ukazuje, že nečinnost v oblasti klimatu může pro společnosti znamenat rizika a ani stažení veřejných informací o aktivitách v oblasti udržitelnosti nemusí vést k zastavení soudního řízení.  

Konečně zpráva zmiňuje i spory týkající se povolení fosilních projektů nebo třeba letišť: zde musí státy zohlednit také tzv. scope 3 emise (emise scope 3 představují nepřímé emise skleníkových plynů vznikající v celém hodnotovém řetězci podniku nebo projektu - od dodavatelů až po koncové zákazníky). V tomto ohledu zpráva odkazuje na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Greenpeace Nordic a ostatní proti Norsku z konce října 2025.

Expanze a inovace v oblasti klimatické litigace

Klimatické žaloby jsou podávány v dalších a dalších státech (v 17 nových státech v roce 2025), ačkoliv stále nejčastěji v zemích tzv. globálního Severu. Jednotlivé případy se navzájem inspirují a žaloby i rozsudky často přímo citují zahraniční případy. Zpráva se konkrétně věnuje tomu, nakolik soudy v klimatických sporech odkazovaly na zahraniční judikaturu: zde si všímá i českých soudů, které citovaly zahraniční případy ze sedmi států dle zprávy celkem devatenáctkrát. Toto zjištění můžeme potvrdit: české soudy odkazovaly na zahraniční rozhodnutí nejen v nejznámějším českém případě strategické klimatické žaloby, ale i v případu týkajícím se povolení rozšíření letiště Václava Havla (zde soudy odkazovali na spory z Rakouska a Spojeného království). 

Co se týče inspirace jinými případy zpráva zmiňuje zajímavou žalobu podanou spolkem RimbaWatch v roce 2025 proti dvou ministerstvům v Malajsii: žaloba napadá nečinnost ministerstev v oblasti regulace greenwashingu v reklamních aktivitách fosilních společností. Zpráva také předpovídá nárůst klimatické litigace týkající se nových otázek jako je provoz velkých datových center, znečištění plasty a odstraňování uhlíku z atmosféry.

Stejně tak, jako se rozšiřuje zaměření případů a počet států, kde se případy objevují, rozšiřuje se i okruh žalovaných obchodních korporací (včetně těch vlastněných státy) a žalobců v těchto případech. Ačkoliv jsou stále nejčastěji žalovány státy, případy proti obchodním společnostem jsou na vzestupu: v roce 2025 bylo podáno více než 50 klimatických strategických žalob proti obchodním společnostem. Na straně žalovaných stojí nejen fosilní korporace ale i společnosti z odvětví dopravy, zemědělství a lesnictví, stavebnictví, potravinářství, tabákového průmyslu, chemického průmyslu a v neposlední řadě finančního sektoru.

Ačkoliv na straně žalobců stále nejčastěji stojí spolky a jednotlivé fyzické osoby (případně tyto dvě skupiny společně), jsou na vzestupu případy podané ze strany pojišťoven, akcionářů a dalších i státních a kvazi-státních institucí jako jsou státní zastupitelství nebo Evropská centrální banka. Zpráva se věnuje i zranitelným skupinám na straně žalobců a věnuje se i odborné literatuře, která reflektuje tento trend: viditelného zájmu se dostalo zejména roli dětí a mladých lidí.

Sílící odpor proti klimatickým opatřením a klimatická litigace

I tato zpráva si všímá sílícího odporu proti klimatickým opatřením (v USA zejména prostřednictvím omezování regulace a financí) který do oblasti klimatické litigace vyvěrá prostřednictvím: žalob proti klimatickým opatřením, které tvoří asi 12 % žalob podaných v roce 2025 (včetně – v Texasu již úspěšné – žalob napadajících ESG standardy), žalob proti oslabování klimatické legislativy, které tvořily asi 20 % podaných žalob v USA (zde kromě USA lze zmínit i tzv. omnibusy Evropské komise a stížnosti proti nim; tyto žaloby označuje zpráva jako ochranné klimatické žaloby), i tlaku na občanskou společnost a nezávislé soudnictví.

Co se týče strategických žalob proti účasti veřejnosti (tzv. SLAPPs) zpráva zmiňuje případ Energy Transfer LP v. Greenpeace International, ve kterém byla soudem v Severní Dakotě přiznána společnosti Energy Transfer LP náhrada škody ve výši 667 milionů dolarů za roli organizace Greenpeace International při podpoře protestů proti plánovanému ropovodu. Toto rozhodnutí z března 2025 vyvolalo velkou pozornost nejen kvůli vysoké částce, kterou soudce následně snížil na polovinu, ale i možnému povzbuzení fosilních společností v podávání obdobných žalob. Greenpeace International zahájily u nizozemských soudů tzv. anti-SLAPP řízení, nicméně odrazující účinek těchto SLAPP žalob přetrvává a má na klimatickou litigaci velký vliv: žaloby proti obchodním společnostem jsou podávány převážně ve státech s ochranou proti SLAPP. Některé menší environmentální spolky dokonce v některých zemích vůbec klimatické žaloby nepodávají. SLAPP totiž může být přímou reakcí na klimatickou žalobu: to se stalo například v Rumunsku, kde Greenpeace podalo klimatickou žalobu proti novému projektu státem vlastněné energetické společnosti Romgaz a nyní čelí SLAPP žalobě. Naproti tomu SLAPPs jsou samozřejmě podávány ve státech, kde ochrana proti nim chybí.

V této souvislosti zpráva upozorňuje na to, že evropská anti-SLAPP směrnice přijatá v roce 2024 představuje jen částečnou ochranu, jelikož se vztahuje jen na přeshraniční spory. A i tam, kde ochranná legislativa existuje, jsou SLAPPs stále problém. V případě Greenpeace International, o němž byla řeč výše, podala organizace Greenpeace International v Nizozemsku žalobu s cílem uplatnit odpovědnost developera ropovodu podle této směrnice; v květnu 2026 Nejvyšší soud Severní Dakoty nařídil, aby bylo Greenpeace zabráněno v pokračování tohoto řízení, které označil za nepřímý útok na verdikt poroty.

Kromě vysokého finančního plnění jako v případě proti Greenpeace International, jsou pro environmentální hnutí hrozbou i trestněprávní řízení. Zpráva upozorňuje na rostoucí kriminalizaci environmentálních protestů v západoevropských státech. Kromě omezení klimatických protestů je v některých státech patrná i snaha ochránit obchodní společnosti před klimatickými žalobami: takové snahy se objevily nejen v USA, ale třeba i na Novém Zélandu a v Bavorsku. Zpráva se domnívá, že vlády by měly konat přesně naopak a zajistit spravedlivé rozdělení nákladů například na adaptační opatření.

Komplexnost sporů

Hned v následující kapitole si zpráva všímá toho, že ne všechny případy jsou jasně pro ochranu klimatu nebo proti, stále častěji se soudy musejí vypořádávat s otázkou, jak jsou klimatická opatření prováděna (například otázka střetu zájmů mezi ochranou klimatu a biodiverzity) nebo na koho dopadají (případy spojené se spravedlivou transformací). V souvislosti s tím upozorňuje zpráva na stále malý podíl případů týkajících se adaptace na změnu klimatu, které ale mohou do budoucna přibývat a mohou být také potenciálně v rozporu se snahami o mitigaci. Jako příklad je zde uváděn brazilský spor, kde zhoršující se sucho v oblasti řeky Amazonky vyžaduje stavbu nových silnic, které ale budou znamenat další odlesňování.

Implementace a dopad sporů a související výzkum

Zpráva upozorňuje na to, že stále není dostatečně monitorována implementace klimatických rozhodnutí (rozhodnutí soudů příznivá pro ochranu klimatu automaticky nevedou ke změně veřejných politik) a zmiňuje zajímavé případy implementace rozhodnutí v Jižní Koreji a New Yorku. Konkrétně zpráva uvádí, že klimatická litigace je již etablovaný obor, soudy rozhodují v otázkách klimatu a je zřejmé, že má dopad. Nicméně v proměňujícím se geopolitickém kontextu je implementace nadále otázkou.

Zpráva se také věnuje dopadům klimatické litigace podrobněji: v tomto směru již existují studie a projekty, které se této velmi komplexní otázce věnují. Rozsudky proti státům se propisují do právní úpravy států (zde zpráva zmiňuje jako pozitivní případy Irsko, Německo, Nizozemsko a Jižní Koreu). Klimatická litigace má i finanční dopady: nejen na hodnotu obchodních společností ale souvisí i s hodnotou uhlí či obnovitelné energie. Klimatická litigace však může ovlivnit i jednání obchodních společností, narativy používaná médii v souvislosti se změnou klimatu nebo mobilizaci občanské společnosti. Výzkumy ukazují, že klimatická opatření mohou být lépe přijata veřejností, pokud jsou rámována v kontextu soudních rozhodnutí chránících práva občanů.

Kromě toho zpráva odkazuje i na některé nové databáze klimatických případů, které pokrývají například klimatickou migraci nebo práva mladistvých. Zpráva také identifikuje novou generaci žalob proti státům, které se budou zabývat otázkou překročení globálního cíle omezit oteplení na 1,5 °C (tzv. climate overshoot).

Vývoj v České republice

Co se týče vývoje klimatické litigace v Česku, musíme zejména upozornit na vývoj v případu Klimatická žaloba, z. s., a další proti vládě ČR a dalším, kde byla – po zamítnutí stížnosti Ústavním soudem v listopadu 2025 – podána spolkem Klimatická žaloba stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva v únoru roku 2026 (k dispozici na stránkách spolku). Spolek již sdružuje přes 450 osob z celé České republiky a počet těchto osob – možná i v reakci sílící odpor proti klimatickým opatřením - nadále roste. Kromě toho v polovině roku 2025 podal spolek Poslední generace klimatickou žalobu proti hlavnímu městu Praze, která však byla – podle dostupných informací ze sociálních sítí – koncem června 2026 Městským soudem v Praze odmítnuta.

A za zmínku stojí i rozhodnutí Vrchního soudu v Praze z května 2026, ve kterém dal za pravdu spolku NoLog ve sporu s elektrárnou Chvaletice (vlastněnou Pavlem Tykačem) o internetovou stránku elektrarnachvaletice.cz, kterou spolek provozoval od roku 2019 a informoval na ní o škodlivosti této elektrárny. Oprávněným vlastníkem stránky je dle Vrchního soudu spolek NoLog – ten o stránku přišel v roce 2023 po rozhodnutí experta při Rozhodčím soudu Hospodářské komory, na který se elektrárna obrátila. Pro úplnost připomeňme i rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva také z letošního roku, podle kterého při zadržení novinářky Saši Uhlové během nenásilného protestu ekologických aktivistů v uhelném lomu Vršany u Mostu v roce 2020 úřady porušily její právo na svobodu projevu. Poslední dva případy nesplňují používanou definici klimatické litigace, i přes to je do přehledu zahrnujeme – právě z důvodu výše nastíněné stávající politické situace a tlaku na občanskou společnost.

Příspěvek vznikl v rámci projektu ERC CZ podpořeného Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR.

 



[1] Čína v roce 2020 oznámila cíle dosáhnout vrcholu emisí před rokem 2030 a dosáhnout klimatické neutrality do roku 2060. I zde lze zaznamenat určité soudní spory týkající se klimatických otázek, ale s ústřední rolí prokuratury se odborníci domnívají, že jde spíše o vládní nástroj. Za pozornost však stojí v roce 2026 přijatý ekologický zákoník, který se věnuje i klimatické mitigaci a adaptaci. Ačkoliv jde o silný signál v této oblasti, zákoník zároveň omezuje roli spolků.