Oddělení veřejného práva a udržitelnosti Oddělení veřejného práva a udržitelnosti
Foto: Vladyslav Cherkasenko on Unsplash

Akcelerační oblasti jsou schváleny - je to výhra nebo prohra?


Obrázek: Veřejná vyhláška

Tereza Snopková

11. 9. 2026

Vláda schválila dne 27. 7. 2026 vymezení takzvaných akceleračních oblastí pro rozvoj obnovitelných zdrojů energie (OZE). Rozsah zón byl po proběhlém připomínkovém řízení výrazně zmenšen, a to zhruba na 11 % původně navržené plochy. Místo dotčení území o rozloze 2685 km² se ve finální verzi jedná o 297 km². Z původního počtu 110 lokalit jich zbylo 61 (z toho 49 určených pro větrné elektrárny, 12 pro fotovoltaické elektrárny). Zároveň u některých ploch došlo ke zmenšení a zejména k úpravě podmínek pro výstavbu a provoz záměrů OZE. Tento výsledek je prezentován jako upřednostnění ochrany přírody a krajiny, ale také opačně – jako nevyužitá příležitost s kontroverzními dopady. V této analýze se zabýváme tím, co přináší rozhodnutí vlády do praxe, jaký je kontext podpory OZE na úrovni EU i národní legislativy, a jak se celé schéma promítá do veřejného dění.

Mediální ohlasy

Než se dostaneme přímo k právnímu základu akceleračních oblastí a právní formě jejich vymezení, stojí za to se podívat, jak se tyto oblasti promítají v mediálním prostoru. Na první pohled je zřejmé, že jako velmi palčivé téma jsou vnímány primárně větrné elektrárny (zejm. kvůli výraznému dopadu na krajinu – akcelerační oblasti předpokládají věže s vrtulemi o výšce až do 250 m – a obavy ze zdravotních rizik). V průběhu přípravy akceleračních oblastí byla slyšet řada ohlasů od vládních představitelů v tom duchu, že rozpracovaný projekt minulé vlády k podpoře OZE nepodporují, a naopak se staví proti výstavbě větrníků a zejména právě proti akceleračním oblastem, které jsou ale současně jedním z opatření vládní Hospodářské strategie. Podpora OZE a navýšení jejich podílu v energetickém mixu je součástí Vnitrostátního plánu v oblasti energetiky a klimatu. René Neděla, vrchní ředitel sekce energetiky Ministerstva průmyslu a obchodu, se vyjádřil v tom duchu, že je klíčové, aby se naplnil Národní plán obnovy, tj. aby se v požadovaném čase vytyčily akcelerační zóny, jak požaduje Evropská komise. K tomu dodává, že teprve praxe má ukázat, zda akcelerační oblasti jsou nastaveny správně, např. zda požadavek na kumulativní splnění navržených ochranných podmínek včetně výškových limitů není spíše brzdou využití schválených oblastí. Podobně se k věci staví Štěpán Chalupa, předseda Komory obnovitelných zdrojů a místopředseda České společnosti pro větrnou energii. Podle něj měly být akcelerační oblasti nástrojem k uvolnění OZE, ale výsledná podoba může naopak projekty blokovat; prakticky celá příprava těchto oblastí může skončit pouze „na papíře“, jako zobrazení v grafické části územního rozvojového plánu ČR. Hnutí DUHA výsledek také kritizuje. Nastavené výškové limity spolu s vyškrtnutím některých oblastí a redukcí rozlohy dalších podle nich způsobují, že ve vymezených oblastech lze teoreticky postavit 1,8 GW větrných elektráren, což sice formálně naplňuje sledovaný cíl, ale pouze za zcela nereálného předpokladu maximálního využití oblastí (očekává se, že prakticky není reálné vyhlášené akcelerační oblasti plně využít, takže prostý matematický výpočet prostě nestačí; paušální nastavení vzdálenosti mezi věžemi 750 m je pouze matematický předpoklad, nikoliv nutně reálná možnost výstavby). Kromě toho podle Hnutí DUHA výsledná podoba akceleračních oblastí je v celkovém kontextu spíše negativní pro životní prostředí, protože limituje využití ploch, kde konflikty měly být minimální. Ministryně pro místní rozvoj, Zuzana Mrázová, v podcastu MMR konstatuje, že (bohužel) akcelerační oblasti noví vládní představitelé museli převzít po minulé vládě, a to včetně závazných parametrů pro čerpání prostředků z Národního plánu obnovy. K tomu obratem dodává, že se jim ale povedlo snížit původní navrhovanou plochu právě na výše uvedených 11 %. Důvody zrušení nebo zmenšení vybraných akceleračních oblastí popisuje stanovisko SEA. Ministryně přiznává, že prakticky se může stát, že vymezené akcelerační oblasti se vůbec nevyužijí; naopak stále platí, že stavět se může i mimo tyto zóny (zde bez předem stanovených omezujících podmínek). Týdeník Respekt hovoří o tom, že problémem Česka možná je šílenství, ale ne to zelené. Erik Tabery v tomto příspěvku říká, že „Nastala fascinující situace, kdy vláda Andreje Babiše ví, že neexistuje racionální důvod být proti větrné energetice, ale nesmí to svým voličům říct.“

V každém případě navržená i výsledná podoba akceleračních oblastí dopadá do území konkrétních obcí, které nebyly přizvány k procesu jejich tvorby, a první možnost vyjádření měly až po zveřejnění návrhu změny č. 2 územního rozvojového plánu v dubnu 2026. Právě nedostatek spolupráce na začátku jednání je jedním z významných momentů, který vyvolal silnou odezvu obcí, potažmo veřejnosti (jejich občanů). Některé z dotčených obcí se chystají proti finálnímu návrhu brojit soudně. Důvodem může být jak nespokojenost se začátkem procesu, tak také v podstatě velmi stručné, neúplné a v řadě případů nekonkrétní vypořádání uplatněných připomínek v odůvodnění přijaté změny č. 2 územního rozvojového plánu, tedy určitá svévole v přístupu k účasti veřejnosti.

Co je cílem celého snažení – právní úprava pro akcelerační oblasti

V roce 2025 byl schválen zákon č. 249/2025 Sb., o urychlení využívání některých obnovitelných zdrojů energie a o změně souvisejících zákonů (zákon o urychlení využívání obnovitelných zdrojů energie), dále „ZOZE“. ZOZE implementuje požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/2001 ze dne 11. 12. 2018 o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů (přepracované znění), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2413 (RED III). Cílem unijní úpravy a následně českého zákona je urychlení povolovacích schémat pro umístění OZE v území. ZOZE tak zavádí vymezování akceleračních oblastí jako území, kde je stanoven zrychlený povolovací proces, zpravidla již není vyžadována ani EIA. Mělo by jít o oblasti, v nichž jsou veřejné zájmy předem vyjasněny a je zde dáno minimum konfliktních vztahů mezi zájmem na OZE a jinými zájmy (ochrana přírody, půdy, vody, krajiny, památkové péče, zdraví, letectví aj.); tj. negativní vlivy a konflikty mají být vyloučeny již v rané fázi přípravy / plánování území pro konkrétní záměry, které mají do následné povolovací fáze vstupovat ideálně jako bezkonfliktní z hlediska veřejných zájmů.

Vymezení akceleračních oblastí předcházelo již mapování oblastí nezbytných pro vnitrostátní příspěvky k celkovému cíli Unie v oblasti obnovitelných zdrojů energie do roku 2030 podle čl. 15b RED III. To se promítlo do aktualizace Politiky územního rozvoje v roce 2025. Právě v rámci území určených mapováním mají členské státy vymezit oblasti pro zrychlené zavádění OZE. Mají být určeny dostatečně homogenní (pevninské, vnitrozemské vodní a je-li relevantní mořské oblasti), v nichž se neočekává významný dopad záměrů OZE na životní prostředí. Mají být upřednostněny umělé a zastavěné plochy, jako jsou střechy a fasády budov, dopravní infrastruktura a její bezprostřední okolí, parkoviště, zemědělské podniky, skládky, průmyslové areály, doly, umělé vnitrozemské vodní útvary, jezera nebo nádrže a případně městské čistírny odpadních vod, a dále znehodnocená půda, kterou nelze využívat pro zemědělství. Vyloučeny jsou zejm. lokality sítě Natura 2000 a národní chráněná území nebo oblasti hlavních migračních tras ptáků. Současně s vymezením oblastí mají být stanovena přiměřená pravidla pro zrychlené zavádění obnovitelných zdrojů energie, včetně účinných zmírňujících opatření k vyloučení nepříznivého dopadu na životní prostředí, nebo k jeho omezení. Vymezení oblastí pro urychlení podléhá strategickému posouzení vlivů na životní prostředí (SEA), případně tzv. naturovému hodnocení. RED III výslovně požaduje účast veřejnosti na plánech určujících oblasti pro zrychlené zavádění OZE; členské státy mají podpořit přijetí projektů v oblasti energie z OZE ze strany veřejnosti prostřednictvím přímé a nepřímé účasti místních komunit na těchto projektech.

Následný povolovací postup v oblastech vhodných pro zrychlené zavádění OZE (v akceleračních oblastech) v zásadě nesmí překročit 12 měsíců (čl. 16a RED III). Také mimo tyto oblasti se vyžaduje zrychlení – zde povolovací postup v zásadě nemá překročit 2 roky (čl. 16b RED III); další specifika platí pro menší projekty.  Do lhůt se nezapočítává soudní přezkum. RED III přitom apeluje na to, aby správní a soudní opravné prostředky v souvislosti s projektem výstavby OZE včetně opravných prostředků, které se týkají environmentálních aspektů, podléhaly co nejrychlejšímu správnímu a soudnímu řízení, jež je na příslušné celostátní, regionální a místní úrovni k dispozici (čl. 16 RED III).

Český zákonodárce zvolil pro vymezení akceleračních oblastí nástroje územního plánování – územně plánovací dokumentace, které se závazně promítají do činností v území, a které zahrnují také jistou míru účasti veřejnosti – veřejné projednání a na něj navazující připomínky (které může podat každý). Akcelerační oblasti mohou být vymezeny na úrovni státu (územní rozvojový plán), krajů (zásady územního rozvoje) nebo obcí (územní plány). Schválené akcelerační oblasti řešil přímo stát na úrovni celostátního nástroje – územního rozvojového plánu. Výsledný dokument tedy schvalovala vláda.

Účast krajů a obcí se liší podle úrovně územně plánovací dokumentace: při schvalování změny územního rozvojového plánu byly kraje ze zákona participanty společného jednání, obce dostaly prostor až v rámci veřejného projednání.

V rámci hierarchie nástrojů územního plánování se výsledné řešení přímo propisuje do plánování na úrovni krajů a obcí. Kraje a obce mohou na jedné straně vymezovat vlastní akcelerační oblasti, ale je otázkou, zda k tomu zbývá nějaký potenciál, a zda po zkušenosti s procesem jejich vymezování na úrovni státu budou mít ambice takto postupovat. Kraje a obce mohou zároveň zpřesnit (nadřazené) vymezení akcelerační oblasti ve své územně plánovací dokumentaci, to však pouze tehdy, pokud to nadřízený orgán nevyloučí. Otázkou je, co by to zpřesnění mělo, resp. mohlo obnášet, je-li výpočet akceleračních oblastí z hlediska rozlohy a tomu odpovídajícímu počtu věží větrných elektráren formálně napočítán na kapacitu nutnou pro příjmy z Národního plánu obnovy. Tj. není jasné, zda zpřesnění znamená např. zmenšení hranic vyhlášené akcelerační oblasti (např. s ohledem na zájmy upravené v územním plánu obce) nebo dokonce vyloučení některých částí.

Výstavba OZE je i nadále přípustná také mimo akcelerační oblasti, kde se bude aplikovat v zásadě standardní posuzovací a povolovací proces, který ale již podle současné právní úpravy (zejm. podle zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby strategicky významné infrastruktury) využívá určité nástroje pro zrychlený režim realizace záměrů OZE jako energetické infrastruktury, a také staví na veřejném zájmu na podpoře OZE [viz zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon)].

Z pohledu právní úpravy je podstatné, že územně plánovací dokumentace je vydávána formou opatření obecné povahy. Procesní postupy přijímání a následného přezkumu opatření obecné povahy se řídí stavebním zákonem, ZOZE a správním řádem, resp. soudním řádem správním. Obecně platí, že proti opatření obecné povahy nelze podat opravný prostředek, ale lze ho přezkoumat v rámci správního přezkumu nebo soudně, a to v zásadě do 1 roku od jeho účinnosti. Návrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části může podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy zkrácen, případně lze využít tzv. incidenční přezkum (v případě, že jde o věc, kde bylo opatření obecné povahy užito, a dotčený subjekt podává žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, kterou spojí s napadením opatření obecné povahy). Aktivní procesní žalobní legitimaci má navrhovatel již proto, že tvrdí, že byl na svých právech zkrácen. Důležité je ale také uplatnění připomínky v průběhu pořizování opatření obecné povahy. Důvodem je to, aby pořizovatel / projektant mohl připomínky vyhodnotit a případně zapracovat do návrhu, a nedocházelo k přenášení řešení věcné stránky až do soudního řízení. Předpokládá se tak aktivní participace již při schvalování opatření obecné povahy, přitom pasivita subjektu může hrát roli při posuzování důvodnosti konkrétního argumentu. Pro podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy (v řešeném případě opatření obecné povahy v podobě změny č. 2 územního rozvojového plánu) se uplatní také § 307 odst. 2 stavebního zákona. Toto ustanovení uvádí, že návrh je nepřípustný, obsahuje-li pouze důvody, které navrhovatel neuplatnil v řízení o vydání opatření obecné povahy, ač tak učinit mohl; výjimkou ale je opatření obecné povahy podléhající posouzení vlivů na životní prostředí (s ohledem na unijní úpravu v této oblasti práva). Podání samotného návrhu na zrušení změny č. 2 územního rozvojového plánu soudem tedy s ohledem na proběhlou SEA bude možné i bez aktivního podání připomínek, nicméně věcné vypořádání může odlišit způsob a rozsah řešení napadené akcelerační oblasti v SEA a pak samozřejmě postavení navrhovatele a míra jeho dotčení.

Podle stavebního zákona dále platí, že územní rozvojový plán nelze přezkoumat v přezkumném řízení podle správního řádu (§ 311 odst. 3 zákona č. 283/2021 Sb.). Podle § 310 zákona č. 283/2021 Sb. pak platí, že soudní řízení o zrušení územního rozvojového plánu nebo jeho části přísluší Nejvyššímu správnímu soudu. Ten bude tedy rozhodovat o případných soudních podáních.

Pro další postupy je třeba vzít v úvahu, že změna č. 2 územního rozvojového plánu není jediným nástrojem pro zavedení a fungování akceleračních oblastí. Podle ZOZE je nezbytné (s určitými výjimkami) pro jednotlivé akcelerační oblasti schválit také jednotlivá územní opatření (opět opatření obecné povahy), která plošně pro každou jednotlivou akcelerační oblast určují podmínky přípravy a realizace záměrů OZE. Vláda tedy schválila změnu č. 2 ÚRP a dále celkem 61 územních opatření, která stanovují podmínky jednotlivých akceleračních oblastí. V územním rozvojovém plánu najdeme prakticky pouze základní výčet oblastí a jejich grafické promítnutí do mapy ČR. V odůvodnění změny č. 2 územního rozvojového plánu, které tvoří nedílnou součást vydaného opatření obecné povahy, najdeme také paušální hodnocení výběru pro všechny oblasti, tj. shrnutí základních principů vymezení akceleračních zón, a dále pro každou oblast stručné vysvětlení, jak oblast vypadá a jaké zájmy zde byly posouzeny jako konfliktní. Jen pro zajímavost – kompletní datový balíček změny č. 2 územního rozvojového plánu má 11,7 GB (dostupné zde: https://mmr.gov.cz/cs/ministerstvo/stavebni-pravo/koncepce-a-strategie/uzemni-rozvojovy-plan/zmena-c-2-uzemniho-rozvojoveho-planu-a-souvisejici). Součástí balíčku je vypořádání připomínek veřejnosti (včetně obcí) – jedná se cca o 90 souborů s tisíci záznamů (Příloha č. 5, resp. č. 5a až 5zzs).

Podrobně se dále každé oblasti věnuje právě doprovodné opatření obecné povahy, které stanoví podmínky realizace záměru OZE. Právě tyto podmínky jsou klíčové jak pro ochranu dotčených veřejných zájmů, tak pro investory. Pokud se do daných podmínek investor nevejde, nejde záměr realizovat. Ke každé z 61 akceleračních oblastí (12 fotovoltaických "AOS" a 49 větrných "AOV") existují vždy 3 dokumenty: text – vlastní opatření obecné povahy (obsahující podmínky a zmírňující opatření), odůvodnění – zdůvodnění jednotlivých podmínek, grafická část – výkres vymezení oblasti. Textové dokumenty jsou řádově stovky kB, grafické části desítky MB.

Základem pro akcelerační oblasti pro rozvoj výroby energie z větru i ze slunečního záření byly odborné podklady od Výzkumného ústavu pro krajinu, v. v. i., a dalších subjektů (za účelem zohlednění krajinného rázu, brownfieldů, výskytu volně žijících živočichů, planě rostoucích rostlin a přírodních stanovišť aj.). Při vymezování bylo třeba respektovat RED III a zákonná ustanovení ZOZE vylučující např. národní parky a lokality Natura 2000, a dále nařízení vlády č. 507/2025 Sb., o stanovení území, na kterých nelze vymezovat akcelerační oblasti. Tím vypadla např. také ložiska strategického významu, území památkových rezervací nebo památkových zón a další území z hlediska ochrany přírody, vody apod.

Pro větrníky byl stanoven limit 500 m od obytné zástavby sídel, a to s konstatováním, že

-        při vymezení akceleračních oblastí ve vzdálenosti větší než 500 m od obytné zástavby sídel by již pro většinu oblastí znamenalo, že nedosáhnou požadované rozlohy 2,5 km2 a rozsah akceleračních oblastí by nadále nesplnil požadovaný cíl vymezit akcelerační oblasti pro umísťování zdrojů energie o požadovaném výkonu 3 000 MW;

-        to neznamená, že jednotlivá umísťovaná zařízení budou umísťována v této minimální vzdálenosti od obytné zástavby, protože všechna zařízení budou muset splnit podrobnější podmínky stanovené v územním opatření a prokázat splnění hlukových limitů. 

Pořizovatel bral v potaz navazující územně plánovací dokumentace, a to zejména s ohledem na možnost dodržení minimálního odstupu 500 m od navrhované obytné zástavby sídel, tj. zastavitelných ploch pro bydlení nebo smíšených obytných. V průběhu prověřování však nebyla hranice zastavitelných území plně respektována; důvodem mělo být to, že využitelnost těchto ploch pro výstavbu je obtížně predikovatelná, veřejná dostupnost všech podkladů není beze zbytku zajištěna dálkovým přístupem a také dochází k neustálým změnám dokumentací, které není možné z hlediska pořizování celostátní dokumentace celoplošně sledovat a podchytit. Limitem pro výstavbu větrníků mají být tedy primárně hlukové limity, které budou řešeny ve vztahu ke konkrétnímu stavu území v čase přípravy, realizace, resp. spuštění provozu větrné elektrárny.

Při prověřování větrných akceleračních oblastí byla velká pozornost věnována krajinnému rázu. Kvůli charakteru těchto záměrů byl dopad na hodnoty krajinného rázu vždy shledán výrazným, právě proto, že výšková hladina záměrů způsobuje ve všech případech jejich viditelnost z přilehlých sídel, a také v dálkových pohledech na krajinu, především z vyhlídkových míst se proporcemi a výškou významně propisují do obrazu krajiny. Podobně byl shledán výrazný dopad na památkově hodnotné a chráněné lokality. Část připravovaných akceleračních oblastí neprošla v tomto ohledu ani do připomínkového řízení – veřejného projednání, část jich vypadla po veřejném projednání a provedení SEA.

U fotovoltaiky byla kritéria obdobná. Konflikty s pohledovými dominantami nicméně nebyly hodnoceny tak kriticky jako u větrníků. I v tomto případě byly prověřovány cenné pohledy a jejich možné narušení. Pro eliminaci dopadů na dotčení ochrany krajinného rázu byly stanoveny podmínky a opatření v rámci souběžně vymezených územních opatření.

Procesní průběh a časový rámec projednání a schválení akceleračních oblastí

Zadání změny č. 2 územního rozvojového plánu schválila vláda usnesením č. 811 ze dne 22. 10. 2025. V zadání byla vedle zákonných požadavků stanovena tři obecná kritéria: 1) oblast musí být zobrazitelná v grafické části územního rozvojového plánu v měřítku 1 : 200 000, 2) musí jít o oblast celostátního významu nebo zasahující více krajů, 3) její vymezení musí být v měřítku územního rozvojového plánu odůvodnitelné. Dále byla stanovena specifická kritéria podle druhu obnovitelného zdroje: pro fotovoltaiku se vymezují plochy o výměře 50 ha a více, pro větrnou energii se prověřují celistvé plochy o velikosti 2,5 km² a větší, které zpravidla nezahrnují zastavěná území, jsou vzdáleny minimálně 3 km od hranice sousedních států a nemají zásadní vizuální dopad na ochranu krajinného rázu.

Zadání tedy vyžadovalo plošně celistvá území, což vedlo k tomu, že byly vymezovány poměrně rozsáhlé plochy, ovšem při vědomí, že nikoliv celé plochy jsou pro umístění záměrů OZE vhodné a využitelné.

Přípravu podkladových materiálů zajišťovalo Ministerstvo pro místní rozvoj jako pořizovatel, a to prostřednictvím Ústavu územního rozvoje. Společné jednání o návrhu změny č. 2 ÚRP, o vyhodnocení vlivů návrhu změny č. 2 ÚRP na udržitelný rozvoj území a o návrzích jednotlivých územních opatření se uskutečnilo dne 30. 4. 2026. Jednalo se o neveřejné jednání určené pro dotčené orgány a kraje. Negativní stanoviska dotčených orgánů (krajských úřadů) v environmentální oblasti si vyžádala uzavření dohody o řešení rozporu (ve smyslu ustanovení § 55 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů, § 136 odst. 6 a § 133 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů). Dohoda uzavřená na úrovni ústředních orgánů (Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo životního prostředí), která byla podepsána zkraje července (č.j. MMR-56877/2026-81 ze dne 9. 7. 2026) vedla k tomu, že se z návrhu vypustilo 33 sporných akceleračních oblastí a u zbývajících se upravily a sjednotily podmínky ochrany (např. zvýšená ochrana zemědělské půdy I. a II. třídy, pozemků určených k plnění funkcí lesa, biologický dozor, ochrana netopýrů a ptáků, invazní druhy, vzdálenost od vodních toků). Po splnění těchto úprav dohoda nahradila nesouhlasná stanoviska krajských úřadů a umožnila pokračovat v pořizování změny č. 2 územního rozvojového plánu. Dohodovací řízení s cílem předejít možným rozporům bylo vedeno také ve věci stanoviska Ministerstva životního prostředí jako dotčeného orgánu např. ve vazbě na zákon o ochraně přírody a krajiny nebo zákon o ochraně zemědělského půdního fondu (dne 12. 6. 2026 bylo potvrzeno vypořádání stanoviska Ministerstva životního prostředí, č. j.: MZP/2026/910/2775).

Po společném jednání bylo konáno veřejné projednání určené veřejnosti včetně obcí (toto projednání běželo na podkladech zveřejněných v dubnu, tj. výsledky řešení rozporů ještě nebyly známé). Toto projednání se konalo 15. 5. 2026 v pražském Radiopaláci. Právě ode dne konání veřejného projednání běžela zákonná 15denní lhůta pro uplatnění připomínek. Šlo o klíčové období proto, aby každý dotčený subjekt vyjádřil své obavy, nesouhlas či připomínky, potažmo návrhy na úpravy či změny navrhovaných akceleračních oblastí. Vypořádání připomínek veřejnosti k územně plánovací dokumentaci se nezasílá jednotlivě, ale řeší se pouze jako součást pořizovacího procesu (v odůvodnění změny č. 2 územního rozvojového plánu). Negativní stanovisko veřejnosti tedy nevyvolává rozpor k dalšímu řešení, jako tomu je u dotčených orgánů.

Finální návrh změny č. 2 územního rozvojového plánu vznikl po projednání s dotčenými orgány, kraji, obcemi i veřejností. Ministerstvo pro místní rozvoj vypořádalo více než 13 500 podání, která obsahovala přibližně 31 000 připomínek. Výsledek podle vlády významně lépe zohledňuje požadavky na ochranu přírody, veřejného zdraví, obrany státu, krajinného rázu i kulturního dědictví.

Pro výsledný návrh bylo klíčové stanovisko SEA (ze dne 10. 7. 2026), které řadu navržených oblastí vyloučilo či si vyžádalo jejich zmenšení nebo zpřísnění podmínek. V rámci SEA byl zohledněn výsledek společného jednání (dohoda o řešení rozporu výše) a také připomínky veřejnosti. V rámci SEA si Ministerstvo životního prostředí vyžádalo redukci dalších akceleračních oblastí (nad rámec dohody), které nebyly předmětem řešeného rozporu s kraji, ale vyplynuly přímo z vyhodnocení SEA a naturového posouzení. Pořizovatel byl v podstatě povinen požadavky SEA zahrnout; v případě, že by tak neučinil, musel by jasně odůvodnit, proč tak postupoval. I po uvedené redukci akceleračních oblastí zůstává celkový potenciální instalovaný výkon nad 3 000 MW. Řada zpřísňujících opatření může vést ke stavu, kdy bude ve vymezených zónách složitější postavit větrnou elektrárnu než mimo ně.

Základní argumenty odborné a laické veřejnosti proti akceleračním oblastem

Vymezení akceleračních oblastí pro větrné elektrárny vyvolalo výrazné střety mezi dotčenými obcemi a vládou, resp. pořizovatelem. Postoje obou stran ukazují velké rozpory v pohledu na rozvoj obnovitelných zdrojů energie, správnost procesních postupů i ochranu krajinných a kulturních hodnot. Samosprávy ve svých připomínkách kritizují především koncepční a procesní nedostatky celého záměru. Hlavní výhrada směřuje k porušení prioritního vymezování ploch. Směrnice RED III i národní legislativa sice upřednostňují umělé a zastavěné plochy, v praxi se však větrné parky navrhují do dosud nedotčené krajiny a osídleného venkovského prostoru. Obce upozorňují, že takto masivní stavby vytvářejí zcela nové dominanty, které narušují dosavadní estetickou i kulturní identitu krajiny.

Významné pochybnosti panují kolem metodiky hodnocení vlivu na krajinný ráz. Analýzy viditelnosti pracovaly pouze s výškami stožárů 120, 170 a 200 m, ačkoli v řadě oblastí byly navrhovány větrníky s rotorem až 250 m. Vliv 250 m vysokých věží na panoramata tak nebyl podle obcí vůbec vyhodnocen a závěry o „mírném negativním vlivu“ jsou věcně nepodložené. Přitom právě výška věží je v územních opatřeních pro akcelerační oblasti navrhována jako zmírňující opatření.

Zásadní obavy vyvolává také kumulativní efekt, kdy se některá sídla ocitají v sevření potenciálních větrných parků z více stran.

Navrhované limity jsou považovány za nedostatečné také z pohledu ochrany zdraví. Minimální odstup 500 metrů od obytné zástavby je u 250metrových věží vnímán jako zásadně nepřiměřený. Obce upozorňují na nedostatečné řešení hlukové zátěže, stroboskopického efektu, nedostatečný biologický monitoring i opomenutou otázku likvidace betonových základů a elektráren samotných po skončení životnosti. V neposlední řadě obce kritizují absenci analýzy celkové energetické návratnosti (a v tomto kontextu hodnocení veřejného zájmu na OZE versus jiné veřejné zájmy) a fakt, že příprava vymezení zón proběhla bez jejich účasti, čímž došlo k zásahu do jejich ústavně zaručeného práva na samosprávu. Kritizují také to, že nebyl naplněn prvotní cíl pořizovatele respektovat územní plány obcí a vymezená zastavitelná území (cíl byl shledán jako příliš „obtížný“).

Vypořádání připomínek ze strany pořizovatele se opírá o splnění zákonných požadavků a metodických postupů. Obsahuje primárně základní obecná konstatování, že stát měl podle zákona (ZOZE) právo akcelerační oblasti vymezit. Stát argumentuje tím, že návrh změny č. 2 územního rozvojového plánu i navazující územní opatření plně odpovídají platné legislativě ČR i EU a že vymezení oblastí vycházelo z vládního zadání i odborných biologických posouzení. K otázce umístění na brownfieldech stát uvádí, že přednostní vymezení bylo naplněno v rámci možností. Zadaná minimální rozloha akcelerační oblasti pro větrníky (2,5 km²) a požadované odstupy od zástavby totiž v podmínkách ČR neumožňují najít takto celistvé zanedbané plochy, a proto bylo využito i dalších území v souladu s prováděcími předpisy. Stát dále zdůrazňuje, že posouzení vlivů v rámci SEA proběhlo na strategické úrovni adekvátně pro tuto fázi plánování. Konkrétní technické parametry a detailní dopady (jako je hluk či stroboskopický efekt) budou posuzovány v navazujících stavebních řízeních. Podmínky v územních opatřeních již nyní ukládají povinnost zpracovat podrobné hlukové studie – bez splnění přísných hygienických limitů nemůže být žádný záměr povolen. Stejně tak se počítá s biologickým dozorem, monitoringem mortality ptáků a netopýrů či ochranou územních systémů ekologické stability.

Závěrečné shrnutí situace

Stát sice zredukoval navrhovanou plochu na pouhých 11 % původního rozsahu, způsob projednání však v dotčených lokalitách značně polarizoval společnost a vyvolal zvýšené obavy ze záměrů OZE. Přitom samotní představitelé státu (dotčených resortů) neprezentují výsledky jako podporu OZE v ČR, ale jako nezbytné zlo minulé vlády nutné pro aktuální čerpání financí z Národního plánu obnovy. Signály od vedení státu jsou vcelku zmatečné a nejasné, přitom strategické dokumenty mají odlišné vyznění. Prezentace racionálních argumentů pro a proti koncepci podpory OZE ze strany státu chybí (osvětová kampaň MŽP k OZE měla proběhnout na podzim 2025, nicméně byla pozastavena novou vládou).

Vypořádání připomínek opakovaně zdůrazňuje, že samotné vymezení zón neznamená výstavbu záměrů OZE bez ohledu na vlastníky a bez dalšího povolovacího řízení a účastenství v tomto řízení. Otevřenou otázkou zůstává, jakou váhu takové účastenství bude mít (má jít o řízení zrychlené a postavené na podmínkách stanovených právě ve schválených územních opatřeních) a zda vymezení akceleračních oblastí ze strany státu neoslabuje pozici obcí např. při sjednávání plánovacích smluv s investory.

Zatím se zdá, že místo vytvoření racionálního a široce přijímaného rámce pro řešení energetické a klimatické krize proces skončil deklarovaným vítězstvím vlády, avšak s řadou výše naznačených limitů a současně s hrozbou početných soudních podání ze strany dotčených obcí (kde po právní stránce bude velmi zajímavé sledovat, jak se s danou situací vypořádá Nejvyšší správní soud). Můžeme se zabývat tím, zda RED III reprezentuje pro balancování OZE a jiných veřejných zájmů ideální řešení, popř. zda následně český zákonodárce, potažmo vláda, zvolil optimální implementační strategii. Faktem ale zůstává, že dosažení cílů spojených s proměnou fosilní společnosti vyžaduje odpovídající politická i právní opatření. Výsledek projednání akceleračních oblastí jako win-win řešení zatím nevypadá.