Právník Teoretický časopis pro otázky státu a práva
Ústav státu a práva AV ČR
Adresa: Národní 18, 116 00 Praha 1
E-mail:
Telefon: 221 990 712

Proč byla morální osoba nahrazena osobou právnickou? (Přirozenoprávní kořeny pojmu "morální osoby"

Beran, Karel
  • Právník 2/2012
  • Ročník: 151
  • Strany: 113-130
  • Rubrika: Příspěvky

Autor zasvětil článek výkladu pojmů morální osoba a právnická osoba a osvětlení jejich vzájemného vztahu na pozadí jejich geneze a vývoje. Že se nejedná jen o studii (zasvěcenou) z dějin přirozenoprávního myšlení zhruba od poloviny 17. století, jak by se po jeho prolistování mohlo zdát, je zřejmé každému, kdo si je vědom, že čeští právníci zpravidla tyto pojmy vnímají jako obsahově identické, resp. že považují pojem „morální osoby“ za zastaralé pojmenování téhož, co se nyní označuje výrazem „právnická osoba“. Rovněž tento zkreslený a značně nepřesný pohled na vztah uvedených pojmů má ovšem své, v článku blíže neprobírané, „historické kořeny“: zatímco v dnes platném českém občanském zákoníku je „právnická osoba“ vymezena, v rakouském občanském zákoníku (ABGB), který na našem území platil až do konce roku 1950 (nikdy však nevyšel ve sbírce zákonů česky, jeho úřední znění je německé, otištěné v říšské sbírce zákonů), se termín "die juristische Persone" nebo "die rechtwissenschaftliche Persone" nikde nevyskytuje. Pojem "morální osoba" (die moralische Persone) v něm však definován je, nicméně paragraf 26, v němž se tak činí, expressis verbis výrazu neužívá, a o morální osobě se v zákonném textu výslovně hovoří až ve dvou jiných paragrafech (§ 286 a § 529), což s sebou neslo jisté výkladové potíže. Ve výkladu, který byl u nás k tomuto ustanovení běžně podáván, byl příslušný pojem postupně označován výrazem „právnická osoba“, jímž se operovalo už za 1. Republiky, a je nasnadě, že ve zcela jiném chápání než dnes. Z historické perspektivy rozdíl mezi pojmy „morální osoba“, (termín zavedl koncem 17. století Samuel Pufendorf) a „ právnická osoba“ (termín je připisován F. C. Savignymu, který jej publikoval v roce 1840) spatřuje autor článku v tom, že první z nich je spojován s člověkem jako morálním jsoucnem, a až postupně dochází k odlišení „osoby přirozené“ (tedy člověka) a „osoby morální“ (ve smyslu sdružení osob přirozených, tedy jakéhosi předchůdce smluv o sdružení jako společnosti bez právní subjektivity), zatímco Savignyho pojem právnické osoby je pojmem, který označuje osobu způsobilou mít práva (zejména majetková). U Savignyho tak podle autora článku nejde jen o terminologickou změnu, o nahrazení pojmu osoby morální osobou právnickou, nýbrž o završení složitého vývoje, který vedl od vzniku pojmu morální osoba až k modernímu abstraktnímu pojetí osoby v právním smyslu, která zahrnuje na jedné straně osobu přirozenou (fyzickou), na straně druhé pak osobu právnickou, jakožto „osobu pro účely práva“. Nahrazení pojmu morální osoby osobou právnickou souvisí, dovozuje autor článku, s odstraněním středověkého chápání osoby „uvězněné“ v jejím statusu a s novověkým chápáním všeobecné právní způsobilosti a subjektivity každého člověka, a je promítnutím do oblasti práva a dotažením toho, co filozoficky připravili Descartes a Kant odlišením práva a morálky.

Klíčová slova: geneze pojmu právnická osoba, historické kořeny pojmu morální osoba, kauza finalis, morální osoba, mystická osoba, Nettelbladt Daniel, právnická osoba, Puffendorf Samuel, Savigny, společnosti dovolené, Wolff Christian