O jednotě skutku v trestním právu hmotném
Článek se zabývá problematikou jednoty skutku v trestním právu hmotném, tedy otázkou, podle kterých kritérií lze hodnotit, zda jednání pachatele představuje jediný skutek, nebo naopak více samostatných skutků v hmotněprávním smyslu. Nejprve je vymezen pojem skutku jako události ve vnějším světě spočívající v jednání člověka a jsou odlišeny související pojmy, například popis skutku. Následně je analyzována nauka o jednotě skutku a její základní kritéria, tedy jednota jednání, jednota následku, jednotící vůle pachatele a vůle zákonodárce. Článek dále pojednává o některých odvozených kritériích a jejich projevech při posuzování jednoty skutku, zejména v rámci vývojových stadií trestného činu, zvláštních forem trestných činů, trestných činů se složitými skutkovými podstatami, trestného činu opilství nebo při působení tzv. svorkového efektu tzv. zastřešujícího trestného činu. Pozornost je věnována rovněž problematice složitých a hraničních případů, v nichž tradiční kritéria nemusí vést k uspokojivému nebo jednoznačnému řešení. V této souvislosti autor diskutuje možnost subsidiárního uplatnění subjektivního prvku hodnocení jednoty skutku. Cílem článku je poskytnout strukturovaný přehled poznatků z nauky o jednotě skutku a nabídnout úvahy využitelné při řešení obtížných případů v teorii i praxi trestního práva hmotného.