Vlastnictví a svoboda
Studie je zaměřena na zkoumání vzájemného poměru svobody a vlastnictví. Autor se zamýšlí nad citátem, že „vlastnictví je předpokladem svobody“, a uvažuje na příkladu setkání Alexandra s Díogenem, kdo z nich byl svobodnější. Díogenés nebyl a není jediný člověk odříkající se ze své vůle majetku. Studie uvádí různé příklady včetně poukazu na hnutí tchang pching (lying flat). Nejen z těchto důvodů autor dospívá k závěru, že vlastnictví není předpokladem, ale derivátem svobody. Ovšem derivátem tak silným, že na svobodu zpětně působí a ovlivňuje její kvalitu. Lidskou svobodu chápe autor jako hodnotu představující základ a měřítko hodnocení všech dalších hodnot, na nichž společnost staví. Pokud jde o vlastnictví, autor se zabývá otázkami, co lze vlastnit a jaký je obsah vlastnictví – hlavně tím, jak na tyto otázky odpovídá právo v našem civilizačním okruhu a jak je řešil systém tzv. socialistického práva v Sovětském svazu a jeho satelitech. Příspěvek uvádí příklady, jak od roku 1990 státy středovýchodní Evropy sice opouštěly sovětský právní model, ale jak se některé stíny minulosti propisují i do současného právního myšlení i legislativy. Svobodní lidé se neobejdou bez institucí konstituujících veřejnou moc. Klade se otázka, zda se veřejná moc v moderní době nemění ze služby člověku v jeho poručníkování. Autor se zamýšlí, zda meta mírové hodnotové budoucnosti nepřináší právní regulace omezující svobodu i vlastnictví způsobem dusícím činorodost lidí – tedy pilíře, na nichž moderní euroatlantická společnost dosud stavěla.