Má být nepřikázané započtení na dědický podíl dle § 1664 o. z. časově limitované? K rozhodnutí Nejvyššího soudu šest let poté
V souladu s § 1664 o. z. může soudní komisař v řízení o pozůstalosti provést započtení na dědický podíl jakéhokoliv dědice, i když jej zůstavitel nepřikázal, byl-li by jinak nepominutelný dědic neodůvodněně znevýhodněn. Právě nepřikázané započtení na dědický podíl může představovat vhodný nástroj k minimalizaci majetkové disproporce mezi dědici a k nalezení spravedlivého řešení konkrétního pozůstalostního případu. Toto ustanovení sice výslovně nepostuluje, že by bylo lze započítávat jen plnění poskytnutá za určité časové období (na rozdíl od § 1660 odst. 2 věty první o. z., upravujícího započtení na povinný díl), avšak Nejvyšší soud před zhruba šesti lety dovodil (a od té doby svůj právní názor nezměnil), že by právě jako u započtení na povinný díl měly být rozhodné tři roky před smrtí zůstavitele. V příspěvku (mj. s ohledem na soukromoprávní konotace soudem proponovaného řešení, systematiku a metodologii nalézání práva a z ní vyplývající teleologické argumenty) analyzujeme, proč tato časová limitace nepůsobí jako vhodné řešení. Tříletá časová limitace totiž dle našeho mínění nevyvěrá z metodologicky korektního dotváření práva a v konečném důsledku by mohla přímo popřít význam nepřikázaného započtení na dědický podíl, a při jejím uplatnění by nepřikázané započtení fakticky vedlo k neodůvodněnému znevýhodnění těch nepominutelných dědiců, na jejichž úkor zůstavitel bezúplatně plnil jinému dědici více než tři roky před smrtí (místo toho, aby naopak neodůvodněnému znevýhodnění nepominutelných dědiců předcházelo).