Deficity uplatňování práv při využití automatizovaného rozhodování
Článek analyzuje normativní i praktické deficity ochrany osob při využívání automatizovaného rozhodování v právu EU ve vztahu k čl. 22 GDPR a čl. 86 aktu o umělé inteligenci. Článek rozebírá rozsah a limity práv na vysvětlení, lidský zásah, vyjádření názoru a napadení rozhodnutí nejen na základě samotných zákonných ustanovení, ale též v kontextu judikatury SDEU. Článek se zabývá přípravnými a podpůrnými automatizovanými akty, které fakticky determinují konečné rozhodnutí, aniž by spadaly pod režim zvláštní ochrany. Kriticky dále poukazuje na vyloučení právnických osob z těchto práv navzdory významným dopadům automatizovaného rozhodování v oblastech, jako je úvěruschopnost či přístup na trh, a na nejistoty spojené s rozdělením odpovědnosti mezi správcem a zpracovatelem i s kategorizací systémů umělé inteligence jako. Závěrem článek argumentuje pro materiální, na skutečných dopadech založené pojetí rozhodnutí podléhajících zvláštní ochraně a pro posílení práva na vysvětlení napříč rizikovými kategoriemi systémů umělé inteligence.