Má riziko zneužití ústavního institutu ovlivňovat ústavněprávní interpretaci?
Příklady ze světa ukazují, že ústavní instituty lze zneužít k účelům rozporným s ústavními cíli k vyhnutí se odpovědnosti, omezení politické soutěže či umlčení veřejné debaty. Ústavněprávní interpretace představuje možný nástroj pro zvyšování odolnosti ústavy proti budoucímu zneužití. Riziko zneužití však není trumfem, který má automaticky přebít veškeré ostatní úvahy při výkladu. Zvažování zneužitelnosti je třeba začlenit do procesu ústavní interpretace tak, aby bylo minimalizováno nebezpečí čistě intuitivního a pragmatického přístupu (nepředvídatelnost a prostor pro svévoli), slabiny konsekvencionalistických úvah soudů (nízká institucionální kapacita k odhadování budoucích následků), jakož i riziko soudcovského posilování vlastní moci. V tomto článku navrhuji přístup, který se snaží účinně reagovat na výzvu ústavního zneužívání a současně se vyvarovat zmíněných slabin. Vysvětluji ústavní relevanci rizika zneužití ústavního institutu, vztahuji úvahy o zneužitelnosti ke konkrétnímu normativnímu standardu (účelnost ústavy) a integruji je do kontextu metody teleologického výkladu. Prostřednictvím nového testu zneužitelnosti ústavního institutu pak poskytuji rámec pro strukturovanější a transparentnější argumentaci k riziku zneužití v konkrétním případě. Test se skládá se ze tří kroků: 1) posouzení pravděpodobnosti zneužití, 2) závažnosti zneužití a 3) zvážení protichůdných zájmů. Kroky testu ilustruji na příkladech strategických žalob proti účasti veřejnosti (SLAPP) a zneužívání ústavní identity v unijním ústavním právu.