Účinná soudní ochrana před diskriminací: vztah mezi peněžitým zadostiučiněním a rozhodováním o nákladech řízení
Předkládaný článek zkoumá vztah mezi peněžitou satisfakcí a procesním rámcem rozhodování o nákladech řízení v diskriminačních sporech v českém právním prostředí. Vychází ze dvou tezí: i) odrazující účinek, jejž od soudní ochrany před diskriminací vyžaduje unijní právo, je v české civilistické dogmatice vlastností celého systému soudní ochrany, nikoli individuálního nároku na peněžité zadostiučinění; ii) klíčovým segmentem tohoto systému, který spoluurčuje reálný ekonomický výsledek sporu pro oběť diskriminace, je rozhodování o nákladech řízení podle § 142 a násl. občanského soudního řádu. Článek systematicky vymezuje výkladový rámec procesní úpravy, který je způsobilý naplnit unijní požadavek účinné soudní ochrany, a opírá se přitom o ústavněprávní pozici, již formuloval Ústavní soud v nálezu ve věci Čaušević. Na souboru vybraných rozhodnutí českých soudů z let 2015–2024 následně ukazuje, že tento výkladový prostor není v rozhodovací praxi obecných soudů využíván konzistentně, a to ani v rovině § 142 odst. 3 o. s. ř., ani v rovině moderačního oprávnění podle § 150 o. s. ř. Závěrečná část článku formuluje doporučení pro výkladovou praxi a úvahu de lege ferenda.